16 C 155/2025-21 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 9. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), a to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 38 700 Kč s možností postupného čerpání. Dne 9. 9. 2024 byla vyplacena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované částka 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. První splátka byla splatná dne 9. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 3. 3. 2026. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 8. 1. 2025. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky byla žalované v souladu s ustanovením s čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované, tedy za období od 10. 10. 2024 do 8. 1. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 4 999,97 Kč a smluvního úroku 6 374,69 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč a smluvní pokuty 85,38 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatila.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřely účastnice řízení dne 9. 9. 2024 a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 38 700 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, to vše do 3. 3. 2026, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaná čerpala úvěr dne 9. 9. 2024 ve výši 5 000 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí, v den splatnosti jej však nevrátila. V souladu s ustanovením čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení s tím, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, která byla žalované zaslána dle podacího lístku téhož dne.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a dospěl k závěru, že tento představuje odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy ve své podstatě jde o úrok. V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že úrok byl sjednán v nikoli přiměřené výši. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 1 990,52 %. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalované poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradila ničeho. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zaplatila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 4 999,97 Kč (tato výše byla žalobkyní požadována), která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 21. 5. 2025 zaslala žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, 26. 5. 2025. Tímto dnem počala žalované běžet lhůta k plnění. Od 30. 5. 2025 nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu účastnic byl ve věci obdobný, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.