16 C 201/2025-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), a to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 51 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy volitelnou službu “Presto” za poplatek ve výši 495 Kč. Dále se žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. První splátka byla splatná dne 18. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 10. 2025. Žalovaný uhradil částku 207,40 Kč, a to dne 28. 5. 2024 částku 7,26 Kč a dne 6. 9. 2024 částku 200,14 Kč, která byla dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek započítána v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 7. 1. 2025. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.5. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli dne 18. 4. 2024 v elektronické formě účastníci řízení a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 51 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, to vše do 9. 10. 2025. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaný čerpal úvěr dne 29. 5. 2024 v částce 2 107 Kč, dne 2. 6. 2024 v částce 3 000 Kč a dne 18. 4. 2024 v částce 5 000 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí, v den splatnosti jej však nevrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku téhož dne.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Soud se zabýval sjednaným úrokem a jeho výší, kdy měsíční výše smluvního úroku odpovídá jedné čtvrtině poskytnuté jistiny. V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že úrok byl sjednán v nikoli přiměřené výši. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 2 051,60 %. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 107 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. (jak sama žalobkyně navrhovala, pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný). Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na poskytnutou jistinu plnil částkou 207,40 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 9 899,60 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 21. 5. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 26. 5. 2025. Tímto dnem počala žalovanému běžet lhůta k plnění. Od 30. 5. 2025 nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně i žalovaný byli shodně procesně úspěšní, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.