16 C 253/2025-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 22 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce sestávající z jistiny, úroku a poplatků, včetně poplatku za pojištění. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 21 999 Kč, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 4. 2025 dopisem z téhož dne zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu se smluvním ujednáním právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s úhradou měsíční splátky (celkem ve výši 1 000 Kč) a dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání ve výši 300 Kč za každý měsíc vymáhání (celkem ve výši 600 Kč). Žalovaný na svém dluhu nezaplatil ničeho. Žalovaná částka tak sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 21 999 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, nákladů na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 801,86 Kč za dobu od 24. 4. 2025 do 28. 7. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z nesplacené jistiny úvěru za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 632,35 Kč za dobu od 8. 5. 2025 do 28. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 599 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 7. 12. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr/úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 4 % z dlužné částky, nejméně ve výši 400 Kč. Ze smlouvy vyplývá úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 26,28 % ročně a RPSN odpovídající sazbě 34,5 %. Ze smlouvy dále vyplývá, že pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, resp. jednotlivých splátek, byla mezi stranami ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč a v případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, pouze ve výši dlužné splátky, a dále povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč. Žalovaný čerpal úvěr dne 7. 12. 2024 ve výši 21 191 Kč, dne 8. 12. 2024 ve výši 800 Kč a dne 1. 1. 2025 ve výši 8 Kč, na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, jak vyplývá z výpisu čerpání, úhrad a splátek. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 4. 2025 vyplývá, že žalobkyně úvěr k uvedenému dni pro prodlení s úhradou sjednaných splátek zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 4. 2025, jak vyplývá z podacího archu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 14. 5. 2025, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 15. 5. 2025. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o.z. Na základě předmětné úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 999 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu se smluvním ujednáním a ustanovením § 2 048 o.z. právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnné výši 1 000 Kč a dále právo na úhradu nákladů spojených vymáháním plnění, kdy částka 300 Kč za měsíc vymáhání je dle názoru soudu přiměřeným a účelně vynaloženým nákladem žalobkyně na vymáhání dlužné částky představujícím příslušenství této pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 o.z. Vzhledem k tomu, že shora uvedenými důkazy byla prokázána oprávněnost nároků žalobkyně, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tedy co do jistiny úvěru ve výši 21 999 Kč, smluvní pokuty i nákladů na vymáhání. Soud plně vyhověl i nároku žalobkyně na zaplacení úroku v kapitalizované podobě ve výši 2 801,86 Kč a v běžící podobě z jistiny úvěru za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, což koresponduje s omezením vyjádřeném v § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. A konečně soud shledal důvodným i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, když toto právo žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o.z. pro prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v kapitalizované podobě ve výši 632,35 Kč za dobu od 8. 5. 2025 do 28. 7. 2025 a dále v běžící podobě od 29. 7. 2025 do zaplacení, když výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 759 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 944 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o.s.ř.