10 C 110/2026-33 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 24. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 1. 8. 2025 Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda byla v měsíci dubnu roku 2025 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účet žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení MONETA Money Bank a. s., ze dne 6. 5. 2026 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet byla dne 24. 4. 2025 připsána částka 14 000 Kč. A dále výpis z účtu. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru.4. Z jediného navrhovaného důkazu, jenž soud při jednání provedl, tedy nevyplynulo ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu.5. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 17. 6. 2026 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.6. Soud je dále toho názoru, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k tomuto uvedla, že nemá technických ani právních prostředků k ovlivnění způsobu prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem. Žalobkyně jakožto právní nástupce vychází pouze z informací poskytnutých původním věřitelem. Není schopna zpětně ovlivnit způsob provádění prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem. Dále uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Jakékoliv tvrzení ohledně výše příjmů, výdajů a dalších informací zcela absentují, o čemž byla žalobkyně poučena při jednání. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.7. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšná byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.