17 C 322/2025-28 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který následně žalované vyplatila převodem na účet. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem , číslo, smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, , proto žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky. Žalobkyně uváděla, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně a odkázala na rozhodnutí , okresní soud, obec, , č. j. , číslo jednací, , proto by měl být přiznán i tento nárok žalobkyně, žalobkyní specifikovaný částkou 12 000 Kč představující smluvní úrok ve výši 10 % měsíčně od 16. 10. 2023, tuto částku žalobkyně nárokuje v tomto řízení dle smlouvy o úvěru bodu , číslo, Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná informována. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání, žádný z účastníků se k tomuto jednání nedostavil. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Z výše uvedené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak žalované byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl žalované vyplacen na žalovanou uvedený účet, což je prokázáno z potvrzení o vyplacení úvěru. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaná zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 10 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách po 8 000 Kč. Celková částka, která měla být stran žalované uhrazena byla vyčíslena na částku 88 000 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 40 000 Kč a úroku ve výši 48 000 Kč. RSPN byla stanovena na 213,84 %. Poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalobkyně uváděla, že žalovaná uhradila částku 1 000 Kč dne 1. 12. 2025. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s protokolem k rámcové smlouvě je prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována, z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění. Z návrhu ve věci vedené u , okresní soud, obec, pod sp. zn. , číslo jednací, soud zjistil, že bylo vedeno řízení ve věci totožné smlouvy, žalobkyně se domáhala jiných nároků z téže smlouvy, ve věci byl vydán , rozhodnutí, , okresní soud, obec, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, .4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval smlouvu komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl úrok sjednán v pevné výši 48 000 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy 12 měsíců. Již skutečnost, že při výši úvěru 40 000 Kč a splatnosti 12 měsíců činí výše úroku cca 120 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní každé této smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let i do 1 roku v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje 12 ti násobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že RSPN byla ujednána ve výši 213,84 %, dále že smlouva byla sjednána navíc adhezním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.Dále je nutno uvést, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla řádně přezkoumána úvěruschopnost žalované, kdy soud byl v tomto směru připraven poučit žalobkyni v rámci nařízeného jednání ve smyslu ust. § 118a OSŘ. Rovněž byl soud připraven ve smyslu ust. § 118a OSŘ poučit žalobkyni k doplnění tvrzení k podstatným skutečnostem ohledně nároku samotného, např. z jaké částky byla žalovaná částka vypočtena a za jaké období, což by však následně, vzhledem ke shora uvedenému závěru soudu, bylo nepodstatné. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle ust. § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala v tomto řízení smluvního úroku, tedy nároku na základě smluvního ujednání ve smlouvě, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, nárok žalobkyni nevznikl. Skutečnost, že žalobkyni byl přiznán jiný nárok v rámci jiného řízení vedeného u zdejšího soudu, není pro dané řízení rozhodná. Proto soud výrokem I. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení byla zcela úspěšná žalovaná, u které však žádné náklady soud nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.