8 C 124/2025-62 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta půjčka v částce 15 000 Kč. Žalovaná dosud uhradila na svůj závazek částku 7 200 Kč, která byla ve výši 2 873,08 Kč započtena na částečnou úhradu souhrnného poplatku a ve výši 4 326,92 Kč na částečnou úhradu jistiny. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 673,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 21 346,16 Kč vypočteného z dlužné částky 17 760 Kč (nesplacená jistina 10 673,08 Kč + poplatek 7 086,92 Kč) od 17. 12. 2006 do 21. 7. 2024, a dále zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě uvedené dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaná však dosud ničeho neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování byl soudem v rámci nařízených jednání zjištěn následující skutkový stav. Z výše uvedené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, předmětnou smlouvu, na jejímž základě pak žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, která byla žalované téhož dne v hotovosti vyplacena. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaná zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s částkou 9 960 Kč, celkem 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy (seznamu pohledávek) má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně spol. , právnická osoba, dále pak ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s přílohou obsahující seznam pohledávek, dále ve spojení s potvrzením o úhradě ceny postoupených pohledávek je prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena spol. , právnická osoba, žalobkyni. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 24. 6. 2025 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované. Žalovaná uhradila částku 7 200 Kč.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce dle ustanovení § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční částku, kterou se žalovaná zavázala vrátit. Soud posuzoval smlouvu komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl sjednán poplatek ve výši 9 960 Kč, aniž by byl blíže specifikován, tzn. z čeho sestává a na základě čeho je nárokován. Dle názoru soudu se tudíž jedná o úrok (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje výše cca 66 % jistiny. Již tato skutečnost, že při výši půjčky 15 000 Kč a splatnosti cca 1 roku činí výše úroku cca 66 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti této smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let i do 1 roku v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje mnohonásobné výše v té době obvyklé úrokové sazby. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Zohlednil-li dále soud, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že je smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 451 a násl. OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou 15 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 7 200 Kč, tedy 7 800 Kč a úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byla žalovaná prokazatelně v prodlení. Předžalobní výzva k plnění byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 24. 6. 2025, žalovaná byla prokazatelně informována o svém závazku, ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 8. 7. 2025. Ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení s plněním. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšná žalovaná, u které však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.