9 C 244/2022-19 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 8 158,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je [země] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2021 [číslo] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 8 158,73 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [rok] [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE,CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [rok] [číslo]. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 8 158.73 Kč nejpozději splatných dne [rok] [číslo]. 2. Žalobce byl vyzván, aby v soudem stanovené lhůtě doplnil skutková tvrzení a důkazy k nim o tom, jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele před poskytnutím úvěru a k tomu, aby byly předloženy nebo označeny důkazy s poučením, že nebude-li výzvě vyhověno, nebude vyhověno celému uplatněnému nároku v části přesahujícím jistinu a zákonného úroku. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Žalobce sděluje, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle §115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Podle §157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze závěr o skutkovém stavu a právní hodnocení. 4. Skutkovým závěrem soudu je, že že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [rok] [číslo] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 8 158,73 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [rok] [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [rok] [číslo]. 5. Pokud se žalobce spolehl pouze na lustrace veřejně dostupných databází, aniž by prověřil jakkoliv údaje poskytnuté samotným žalovaným, nesplnil podmínky § 84-89 zák. 457/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vede k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené jinak podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobce tak má nárok pouze na zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč, kterou žalobce žalovanému poskytnul, a kterou žalovaný dosud nevrátil představující bezdůvodné obohacení podle § 2991 následujících občanského zákoníku a rovněž na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 6. V případě plného úspěchu by žalobci náležely náklady řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (neboť podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11) ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy o 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Ve věci byl však úspěšný pouze do částky 5 000 Kč, protože do částky 3 158 Kč byla žaloba zamítnuta, proto mu podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 3 o.s.ř z těchto nákladů náleží pouze ve výši 22% (úspěch 61% - neúspěch 39% = 22%), tj. 327,58 Kč.