2 C 10/2023-34 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 8 017,10 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 017,10 Kč od 23. 9. 2020 do 21. 12. 2020 představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 8. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který soud ovšem usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalovanému. 4. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. K projednání věci nařídil soud ústní jednání na den 13. 3. 2023, k němuž řádně předvolal účastníky řízení. Ani jeden se však bez omluvy nedostavil, pročež soud konal jednání v jejich nepřítomnosti, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř. 9. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu sp. zn. [spisová značka]. Sdělen byl tudíž podstatný obsah: -) listiny s názvem identifikované příjmy na č. l. 14 spisu, -) kopie občanského průkazu na č. l. 15-16 spisu, -) přehledu transakcí na č. l. 17 spisu, -) smlouvy o úvěru na č. l. 18-19 spisu, -) sazebníku na č. l. 20-21 spisu, -) informací o spotřebitelském úvěru na č. l. 22-23 spisu, -) autorizace ověření totožnosti na č. l. 24 spisu, -) všeobecných obchodních podmínek na č. l. 25-28 spisu, -) výpisu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 29 spisu. 10. Soud konstatuje, že žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudila úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr v pozici spotřebitele, přičemž tak učinila přiměřeně k výši poskytovaného úvěru a v této souvislosti vyšla jak z informací prezentovaných samotným žalovaným, tak z informací načerpaných z příslušných databází. 11. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu lze uzavřít, že žalovaný distančním způsobem prostřednictvím webové adresy [webová adresa] uzavřel se žalobkyní dne 23. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě mu byla převodem na bankovní účet vyplacena částka ve výši 7 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit do 22. 9. 2020. Společně s jistinou se žalovaný zavázal uhradit ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 700 Kč a poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně. 12. Žalovaný ovšem úvěr včetně souvisejících poplatků ve sjednané lhůtě splatnosti neuhradil, pročež se počínaje dnem 23. 9. 2020 dostal do prodlení. Faktem ovšem zůstává, že dne 22. 2. 2021 zaplatil na dluh částku ve výši 3 000 Kč a dne 23. 11. 2021 částku ve výši 2 000 Kč. 13. Vzdor úhradě v souhrnu 5 000 Kč je žalobou požadováno 8 017,10 Kč, z čehož 7 000 Kč představuje jistina, na níž dosud nebylo započteno ničeho, a 1 017,10 Kč představuje poplatek ze poskytnutí úvěru, na který žalobkyně dle žalobních tvrzení započetla částku 682,90 Kč. Zbývající částka úhrad ve výši 4 317,10 Kč pokryla dle žalobních tvrzení poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč a účelně vynaložené náklady související s vymáháním. Posledně dvě uvedené položky jsou dle žalobkyně kompletně vyrovnány. 14. Soud se blíže zabýval výší účelně vynaložených nákladů na vymáhání, neboť na tyto mělo být dle výpočtů shora započteno celkem 4 207,10 Kč. Činil tak při vědomí skutečnosti, že jistina je nadále celá neuhrazena, a současně z důvodu, že z žalobních tvrzení nelze dovodit, kolik přesně účelně vynaložené náklady vlastně čítaly. Žaloba je v části, která specifikuje účelně vynaložené náklady, nejasná a konkrétní výši nákladů z ní není možné dovodit. Vymáháno mělo být v období od 23. 9. 2020 do 4. 12. 2020, jde tak o 73 dní, respektive o necelé tři měsíce. Dle sazebníku paušální částka nákladů na vymáhání za 1 den činí 35 Kč, maximálně však 490 Kč za 1 měsíc. To by znamenalo při uplatnění denní sazby částku 2 555 Kč, ta by nicméně musela být limitována měsíční sazbou 490 Kč, což by za 3 měsíce představovalo toliko 1 470 Kč Vedle toho sice mohla žalobkyně zasílat žalovanému speciální zpoplatněné upomínky za 105 Kč, ze žaloby ale nelze dovodit, kolik jich mělo být zasláno, natož aby tuto skutečnost žalobkyně jakkoliv prokazovala. Navíc k žalobě přiložený sazebník o částce 105 Kč za takovou upomínku nehovoří. Jde přitom o zcela zásadní údaje, neboť výše částky započítané na náklady účelně vynaložené se návazně projeví ve výši dalších položek, které k úhradě zbývají. 15. Soud proto přípisem ze dne 6. 1. 2023 vyzval právního zástupce žalobkyně, aby započtení žalovaným dosud poskytnutých úhrad blíže specifikoval, a to s přihlédnutím k tomu, že žalobou je požadována dlužná jistina v plné výši. Na daný přípis nebylo nikterak reagováno, právního zástupce proto soud následně dne 25. 1. 2023 urgoval o odpověď, leč opět bez výsledku. Konečně se právní zástupce žalobkyně nedostavil ani k jednání nařízenému na 13. 3. 2023, kde by býval mohl být soudem náležitě procesně poučen dle § 118a o. s. ř., což by mu umožnilo adekvátně reagovat. 16. S ohledem na nemožnost určit přesnou výši účelně vynaložených nákladů na vymáhání bylo vyloučeno objasnit opodstatněnost žalobního nároku co do jistiny a zbývající části poplatku za poskytnutí úvěru. 17. Pokud se týče uplatněné smluvní pokuty, tato nebyla při vědomí závěrů relevantní judikatury sjednána platně. Ujednání o smluvní pokutě jest totiž obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, respektive v sazebníku, avšak nikoliv v úvěrové smlouvě samotné, což lze považovat za stav zakládající v neprospěch spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3126/2020). Navíc nelze přehlédnout odporující si pravidla o smluvní pokutě, jak jsou obsažena v sazebníku a ve všeobecných obchodních podmínkách. Zatímco totiž čl. 3 sazebníku zakotvuje smluvní pokutu„ ve výši 0,1 denně z jistiny až do zaplacení“, čl. 6 všeobecných obchodních podmínek hovoří o smluvní pokutě„ ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení“. Žaloba přitom odkazuje v souvislosti se smluvní pokutou na obě shora citovaná pravidla, smluvní pokutu pak odvíjí nikoliv z dlužné jistiny, leč z celkové dlužné částky. 18. S ohledem na shora učiněné závěry soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.