2 C 245/2023-29 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 58 973,12 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 4. 2021 pod [číslo] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé. Žalovaná částka je tvořena jednak nesplacenou částí jistiny úvěru ve výši 27 257,76 Kč, jednak dlužnou částkou poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 31 715,36 Kč. Žalovaný na zmíněnou pohledávku uhradil toliko 4 255 Kč. 2. Ve věci soud vydal elektronický platební rozkaz ze dne 26. 7. 2023, [číslo jednací], tento ovšem musel být usnesením ze dne 4. 10. 2023, [číslo jednací], zrušen, neb se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Podáním ze dne 1. 12. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 5,79 % ročně z částky 27 257,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, současně blíže specifikovala postup pří prověření úvěruschopnosti žalovaného. V této souvislosti uvedla, že žalovaný vyplnil do tzv. zákaznické karty údaje týkající se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které úvěrující společnost ověřila oproti příslušným dokumentům. Žalovaný výslovně prohlásil, že jím uvedená data jsou úplná a pravdivá. Teprve návazně úvěrující společnost uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu. Žalovaný předložil potřebné doklady, přičemž ty mu byly obratem vráceny bez toho, aby si úvěrující společnost pořídila jejich fotokopie, kterýžto postup aproboval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. [číslo jednací]. 4. Podáním ze dne 19. 12. 2023 se žalobkyně vyjádřila k výši úroku sjednaného v částce 24 177 Kč. Připomněla, že úrok byl stanoven na dobu řádného trvání smluvního vztahu, tj. na 78 týdnů. Jde o cenu za finanční kapitál poskytnutý žalované, po jeho přepočtu ve vztahu k výši jistiny činí roční sazba tohoto úroku 52,65 %, což se blíží přiměřené hranici, jak ji vymezila konstantní judikatura. V závislosti na okolnostech konkrétního případu přitom může výše takto sjednaného úroku dosahovat až trojnásobku výše bankovních úrokových sazeb. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že úrok ve výši 24 177 Kč neodporuje korektivu dobrých mravů, a to zejména při vědomí vysoké rizikovosti poskytnutého úvěrového produktu. Finance byly žalovanému vyplaceny ve velmi krátkém časovém úseku, ten navíc nemusel vynakládat další finanční prostředky na splácení dané zápůjčky. V duchu zásady in favorem negotii a s odkazem na § 577 o. z. žalobkyně dovozuje, že soud by měl, pro případ, že sjednaný úrok shledá nepřiměřeným, přiznat žalobkyni právo na úrok alespoň ve výši přiměřené, jak potvrzuje relevantní judikatura. 5. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas, žalovaný pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagoval na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. 6. Na podkladě listin založených ve spisovém materiálu sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jakožto úvěrující uzavřela se žalovaným jakožto úvěrovaným spotřebitelem dne 6. 4. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, kterážto částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Celkově byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 303 Kč sestávající z jistiny ve výši 30 000 Kč, z úroku ve výši 24 177 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč a poplatku za pojištění ve výši 2 340 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč s tím, že poslední splátka činí 776 Kč a je splatná dne 4. 10. 2022. 7. V souvislosti se žádostí o úvěr vyplnil žalovaný formulář, v němž uvedl druh a výši svého příjmu, specifikoval své výdaje a poskytl úvěrující společnosti další relevantní informace stran své životní situace (vzdělání, bytové a rodinné poměry – viz k tomu zákaznickou kartu na č. l. 17 spisu). Na podkladě informací od žalovaného a zjištění z insolvenčního rejstříku vyhodnotila žalobkyně jakožto úvěrující schopnost žalovaného úvěr splácet a učinila rozhodnutí, že žalovanému poskytne 30 000 Kč. 8. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 14. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt. 16. V předmětné věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného prověřila dostatečně pregnantně. Od žalovaného získala podstatné informace stran jeho finančních a rodinných poměrů, svá zjištění doplnila o lustraci v insolvenčním rejstříku, přičemž dospěla k závěru, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. 17. Soud dále zaměřil svoji pozornost na opodstatněnost jednotlivých nároků plynoucích z úvěrové smlouvy, v této souvislosti reflektoval částečné úhrady ze dne 19. 4. 2021 a ze dne 23. 8. 2021 ve výši 3 404 Kč, respektive 851 Kč. 18. Při vědomí skutečnosti, že plnění ve výši 2 742,24 Kč bylo započteno na jistinu, lze považovat za důvodný především nárok na vrácení zbytku jistiny ve výši 27 257,76 Kč. 19. Jako opodstatněný hodnotí soud též nárok na zákonný úrok z prodlení, a to jednak v jeho kapitalizované výši za období od 1. 1. 2022 do 14. 12. 2022 v částce 3 096,03 Kč, jednak v sazbě 11,75 % ročně z částky 27 257,76 Kč jdoucí od 15. 12. 2022 do zaplacení. V této souvislosti lze odkázat na dikci § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. 20. Jako na důvodný lze dále nahlížet na požadavek žalobkyně na zaplacení obchodních úroků z dlužné jistiny ve výši 27 257,76 Kč. Za období od 5. 10. 2022 do 14. 12. 2022 náleží žalobkyni na daném úroku částka ve výši 1 117,64 Kč odpovídající sazbě 20,79 % ročně, na to logicky navazuje legitimní požadavek na