6 C 22/2023-29 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalované domáhala vydání elektronického platebního rozkazu pro částku shora na tom skutkovém základu, že jde o nárok z úvěrové smlouvy uzavřené 1. 8. 2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že částka 11 378 Kč se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, z poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, z poplatku za SMS servis v celkové výši 49 Kč, z účelně vynaložených nákladů souvisejících s vymáháním částky ve výši 300 Kč a ze smluvních pokut v celkové výši 600 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ani po upomínce dlužnou částku nezaplatila. 2. Pokud byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, byl zrušen poté, co se ho žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle listin předložených žalobkyní. Účastníci sporu s tímto postupem souhlasili (u žalované bylo postupováno podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalobkyně v žalobě tvrdila následující: Smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena 1. 8. 2022, když šlo o bezúčelový spotřebitelský úvěr a smlouvu bylo lze uzavřít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, když zájemce o úvěr vyplní požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žádost schválena objeví se žadateli v jeho aplikaci či na internetových stránkách text smlouvy a podpisový SMS kód pro podpis smlouvy. Smlouva je podepsaná zadáním kódu na webové stránce (vše přes [webová adresa]). Totožnost žadatele je ověřována prostřednictvím kopie dokladů, které jsou žadatelem žalobkyni zaslány a při uzavírání smlouvy je ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr. Žalobkyně současně tvrdila, že při uzavření smlouvy hodnotila schopnost žadatele úvěr splácet. Tvrdila, že v případě žalované žalobkyně důsledně zjišťovala její credit scoring (kreditní skóre), kdy posuzovala její příjmovou a výdajovou stránky a další klientské informace a za využití statistického modelu posuzovala pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Prostřednictvím tohoto výpočtu ověřovala, zda měsíční příjmy a výdaje žadatelky skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. Současně prováděla kontrolu žadatele v dostupných externích registrech [příjmení] a NRKI a ISIR. Žalobkyně dovodila, že podle jejího přesvědčení s ohledem na výši úvěru a s ohledem na provedenou analýzu, kterou v případě žalované provedla, splnila všechny podmínky pro prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tedy uzavřela, že žalované na základě úvěrové smlouvy ze dne 1. 8. 2022 poskytla jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, když tuto částku odeslala na účet žalované s poplatkem za úvěr 330 Kč a splatností domluvenou ve smlouvě a se sjednanými dalšími volitelnými službami, tak jak vyplývá ze specifikace nároku. Tvrdila, že žalovaná porušila smluvní podmínky vztahu a dlužnou částku ani po výzvách nezaplatila. 5. Listiny předložené žalobkyni prokazují, že žalovaná vyjádřila prostřednictvím zaslaného ověřovacího kódu souhlas se smlouvou o úvěru. Výše úvěru činila 10 000 Kč, poplatek 330 Kč a současně se zavázala zaplatit i další volitelné služby ve výši konkrétních poplatků (viz úvěrová smlouva z 1. 8. 2022). Soud nepochybuje o tom, že žalobkyně před podpisem smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, když s negativních výsledkem lustrovala žalovanou ve veřejných rejstřících ISIR, SOLUS a NRKI. Z předloženého formuláře je prokázáno, že žalobkyně si výši příjmu žalované zajistila pouze prostřednictvím zápisu žalované, když se vedlo toho spolehla ještě na sdělení žalované ohledně výše příjmů ostatních členů domácnosti. Neověřovala výdaje na bydlení, životní minimum, členy domácnosti, počet členů domácnosti ani výdaje domácnosti uvedené klientem. (viz potvrzení Oddělení řízení rizik žalobkyně z 2. 5. 2023 – výpočet [příjmení]). 6. Dále předložené listiny svědčí o tom, že žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění, když tyto náklady představují částku 300 Kč, která žalované byla vyúčtovány dne 5. 9. 2022. 7. Shrnutí skutkového stavu: Žalobkyně na základě žádosti žalované o spotřebitelský úvěr, a to vyhodnocení této žádosti podepsané žalovanou jí vyplatila na účet částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že částka za podmínek uvedených ve smlouvě řádně a včas vrácena nebyla, přistoupila žalobkyně k vymáhání, když vyúčtovala účelně vynaložené náklady a jistinu a další pohledávky. 8. Na tento případ je třeba aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. v platném znění o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1, 2 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V daném případě se soud neztotožňuje s vyjádřením žalobkyně spočívajícím v tom, že zcela naplnila svou zákonnou povinnost prostřednictvím důsledného zjišťování kreditního skóre žalované postupem zmíněným ve vyjádření ze dne 2. 5. 2023. Soud je přesvědčen o tom, že na základě provedeného credit scoringu žalobkyni nemohlo dojít k naplnění shora zmiňovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je sice pravda, že žalobkyně vyšla z informací získaných spotřebitelkou, avšak tyto údaje jí nemohly uspokojit a nemohou být brány jako fakt. Žalobkyně byla povinna s odbornou péčí tyto údaje důkladně prověřit a vyhodnotit. Nelze vycházet jen z průměrovaných údajů, ale z konkrétní situace žadatele o úvěr, která žalobkyní vůbec nebyla prověřena. Pod odbornou péči je třeba zahrnout takovou péči poskytovatele úvěru a takovou obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale potvrzení těchto údajů. Tak je to uzavřeno v rámci judikatury vyšších soudů. I sofistikovaný postup žalobkyně sloužící k ověřování úvěruschopnosti zájemce nemůže mít řádnou vypovídací hodnotu, nejsou-li vstupní údaje pro tento model podložené. Na tomto závěru nemůže nic měnit ani to, že žalobkyně lustrovala ve veřejných rejstřících. 10. Proto soud uzavřel, že ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je uzavřená úvěrová smlouva smlouvou neplatnou. Žalobkyně vůči žalované pak má nárok jen na zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění. Proto soud žalobě vyhověl ve vztahu k částce 10 000 Kč, když je zřejmé, že tato částka byla žalované poslána na účet, a k vrácení této částky nedošlo. Pro neplatnost úvěrové smlouvy nemá žalobkyně nárok na úhradu poplatku z úvěru, smluvního úroku ani na smluvní pokuty. Víceméně žalobkyně prokázala, že vyúčtovala žalované náklady související s evidencí dluhu a zaslání upomínek, a to částku 300 Kč. V této částce žalobě soud rovněž vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná se zaplacením dlužné částky dostala do prodlení soud přiznal žalobkyni ve vztahu k částce 10 300 Kč úrok z prodlení podle § 1970 obč. zákoníku jako sankci za to, že nebylo zaplaceno řádně a včas, když žalovaná nereagovala na výzvu. Úrok z prodlení odpovídá prováděcímu předpisu k tomuto ustanovení zákona platnému v době, kdy došlo k prodlení žalované se zaplacením dlužné částky. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. Pokud soud rozhodl o nákladech řízení postupoval podle § 142 a § 142a o. s. ř. Žalobkyně při plném úspěchu by měla nárok na náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč, jde o zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, za tři úkony právní pomoci, třikrát režijní paušál a DPH podle § 14b advokátního tarifu