9 C 390/2022-94 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 20. 9. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 13 392,72 Kč, úrok 21,9 % ročně z částky 13 392,72 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 13 392,72 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 28. 5. 2019 mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.5.2019, uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel"), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn.: B 2051. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2018 smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen "smlouva"), jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (článek VII. odst. 1 smlouvy). Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle čl. VII. odst. 2 předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch Běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Původní věřitel proto vyzval žalovaného dopisem ze dne 8. 3. 2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný této výzvě nevyhověl a dluh neuhradil. Žalovaný tak dluží žalobci částku 13 392,72 Kč, která sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 392,72 Kč. Dle ustanovení obchodních podmínek bylo sjednáno, že pro případ, že se klient dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, popř. podmínkami, je banka oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy banky související s poskytnutým úvěrem k jistině. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. 2. Na výzvu soudu doplnil žalobce skutková tvrzení týkající se toho, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v Návrhu smlouvy po povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo o [číslo]. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopností klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků rozhodnul soud podle § 115a bez nařízení jednání. 4. Postoupení pohledávky je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek dne 28. 5. 2019 a ze dne 27. 5.2019, smlouva o poskytnutí úvěru s obchodními podmínkami prokazuje, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet způsobem uvedeným v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Výše žalované částky je prokázána výpisem z osobního účtu žalovaného, výpisem z povoleného debetu. Výzva k zaplacení potvrzuje, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celého zesplatněného úvěru. 5. Skutkovým závěrem soudu je, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 28. 5. 2019 mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5.2019, uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba]. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2018 smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen "smlouva"), jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. Před poskytnutím smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 – 89 záklona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (článek VII. odst. 1 smlouvy). Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle čl. VII. odst. 2 předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch Běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Původní věřitel proto vyzval žalovaného dopisem ze dne 8. 3. 2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný této výzvě nevyhověl a dluh neuhradil. 6. Žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr poskytnul, žalovaný jej však nesplácel řádně. Takto vzniklá pohledávka byla postoupena na žalobce v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci 13 392,72 Kč, úrok 21,9 % ročně z částky 13 392,72 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 13 392,72 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení s tím, že nárok na zákonný úrok z prodlení má žalobce podle § 1970 občanského zákoníku a jeho výše je stanovena v souladu s § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy o 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč Celkem činí náklady řízení 2 252 Kč.