5 C 105/2024-61 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 16. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 96 103,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2022, č. smlouvy, tel. číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , Anonymizováno, /2023-5 ze dne 5. 1. 2024.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, dne 14. 3. 2022, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 99 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet po měsíčních splátkách 1 817,77 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobce proto prohlásil úvěr za splatný dnem 14. 3. 2023. Žalobkyně tak na neuhrazené jistině žádal 93 183,06 Kč, dále na smluvním poplatku 2 920 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 3 934,26 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 6 664,66 Kč, dále úrok ve výši 10,20 % ročně z částky 93 183,06 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 183,06 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Úvěr byl zesplatněn 14. 3. 2023, o čemž žalobce žalovaného informoval, předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána v souladu s § 142a o. s. ř.5. Soud vyzval žalovanou po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. Žalobce k tomu tvrzením ze dne 2. 5. 2024 uvedl, že dle jeho názoru řádně zkoumal individuální úvěruschopnosti spotřebitele. Nahlédl do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, Insolvenčního rejstříku ISIR. Kontrolou bankovního a nebankovního registru klientských informací zkontroloval věřitel, zda klient má úvěrové závazky u jiných bankovních či nebankovních subjektů a kontrolou databází Ministerstva vnitra ČR věřitel zkontroloval platnost průkazu totožnosti. Dále soudu bylo předloženo potvrzení žalovaného o výši příjmu, když uvedl, že průměrný měsíční příjem má 23 529 Kč. Pokud jde o výdaje, zde žalovaný žádné výdaje neuváděl, žalobce žádným jiným způsobem výdaje žalovaného nezkoumal, tudíž nemohl ani řádně posoudit schopnost splácet dohodnuté splátky.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 93 183,06 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 3. 2022, č. smlouvy, tel. číslo, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., a žalovaným, na základě níž byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 99 000 Kč. Soud v tomto případě rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni pouze zbývající jistinu ve výši 93 186,06 Kč, zbývající nároky soud zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žaloba tak bylo vyhověno co do jistiny 93 183,06 Kč a co do zbývající žalované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 93 183,06 Kč, neúspěšná co do částky 2 920 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 97 %, neúspěšná co do 3 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 94 %. Žalobce má tak právo na 94 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činily ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby částku 4 980 Kč, za tři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a výzvu k zaplacení) má tak žalobce právo na částku 14 940 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč. Z celkové částky 15 840 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 19 166,40 Kč. , adresa, se zaplaceným soudním poplatkem 3 845 Kč činí náklady řízení celkem 23 011,40 Kč. 94 % těchto nákladů činí 21 630,70 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.