5 C 333/2023-23 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 16. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 925 Kč s příslušenstvím. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR [číslo] ze dne 30. 8. 2023. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 10. 8. 2022, na základě níž byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 12 500 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 10. 8. 2022. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, poplatek i jistina byly splatné 9. 9. 2022, žalovaný však ničeho neuhradil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Soud v průběhu řízení zjišťoval, jakým způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když za tím účelem vyzval žalobce usnesením [číslo jednací], aby soudu doložil, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost, především z jakých konkrétních dokumentů vycházel a jaké informace z nich byly zjištěny. Dále aby doložil soudu odeslání upomínek, za které požaduje náklady řízení spojených s uplatněním pohledávky. Ničeho k tomu však žalobce nedoložil. Podáním ze dne 2. 1. 2024 žalobce sdělil k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Uvedl, že v případě, že by soud došel k závěru o neplatnosti spotřebitelského úvěru, žádá, aby žalovaný vrátil z titulu bezdůvodného obohacení to, co podle zápůjčky dostal, a to včetně úroků z prodlení. Za této situace má soud za to, že žalobce v řízení neprokázal zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky, má tedy právo pouze na vrácení toho, co žalovanému poskytl, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Co do zbývajících nároků soud tedy žalobu zamítl. 5. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni pouze jistinu ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 9. 2022 do zaplacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty a že se zavázal vrátit do 9. 9. 2022. Protože však žalovaný na poskytnutou zápůjčku ničeho nevrátil a protože byla zjištěna neplatnost této smlouvy o zápůjčce z titulu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má žalovaný povinnost vrátit částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Co do zbývajících nároků soud žalobu zamítl. 6. Po právní stránce soud posoudil věc jako nárok na vrácení zápůjčky se sjednaným poplatkem za zapůjčení podle § 2390 a následujících obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. S ohledem na shledání zápůjčky jako neplatné soud posuzoval věc z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., dle jehož odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Výrok o nákladech řízení odpovídá § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li ve věci účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě by měl žalobce právo na 26 % nákladů řízení, ovšem v řízení neprokázal ve smyslu § 142a) odst. 1 o. s. ř., že by žalovanému poslal před podáním žaloby předžalobní výzvu. Za této situace soud žalobci žádné náklady řízení nepřiznal a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 8. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.