5 C 38/2024-14 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 30. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 12 420 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru dne 26. 5. 2023, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.3. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 26. 5. 2023, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 25. 6. 2023 Současně s úvěrem ve výši 9 000 Kč jistiny měl žalovaný zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 420 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na účet číslo , č. účtu, dne 25. 6. 2023. Žalovaný úvěr však řádně a včas nesplácel. Upomínka byla žalovanému zaslána dne 17. 10. 2023, ani poté dlužná částka nebyla, byť i jen částečně, zaplacena. Žalovaný neuhradil ani jistinu ve výši 9 000 Kč. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že úvěruschopnost zkoumal výplatními páskami žalovaného. Z uvedeného nevyplývá, že by byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, příjmy a výdaje žalované, její závazky, jejich plnění a majetková situace žalované. Jestliže poskytovatel úvěru neposoudil řádně schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích spotřebitele, dosavadních dluzích, pak soud považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za neplatnou, jak stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na to, že žalovanému byly skutečně poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, které žalovaný nevrátil, rozhodl soud o povinnosti žalovaného vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky ve výši jistiny 9 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.4. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení pro neplatnost smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 5. 2023 ve výši 9 000 Kč, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou, částku 9 000 Kč. Soud tak žalobě částečně vyhověl a částečně rozhodl o zamítnutí zbývajícího nároku žalobce.5. Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1, dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. Při posouzení smlouvy jako neplatné vychází soud z toho, že žalovaný, který převzal dluhy od poskytovatele úvěru, se na úkor poskytovatele bezdůvodně obohatil. S ohledem na to soud rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci částku 9 000 Kč na poskytnuté jistině. Co do zbývající částky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva nebyla uzavřena řádně a je neplatná. Postoupení pohledávky bylo učiněno v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.9. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 9 000 Kč, neúspěšná co do částky 3 420 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 72 %, neúspěšná co do 28 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 44 %. Žalobce má tak právo na 44 % nákladů řízení, tyto jsou s ohledem na § 14b odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. odměnou za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, neboť se jedná o podání žaloby na ustáleném vzoru. Advokát má právo na přípravu + obhajoby, sepsání žaloby a výzvu k plnění, za tři úkony právní služby celkem 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby má právo na režijní paušál ve smyslu § 14b)/5a) po 100 Kč, celkem 300 Kč. , adresa, s 21 % DPH ve výši 252 Kč činí náklady advokáta 1 452 Kč a spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč celkově 2 452 Kč. Z této částky činí 44 % částka 1 078,88 Kč. Tyto náklady soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal. Předžalobní výzva byla žalované zaslána v souladu s § 142 a odst. 1 o. s. ř. dne 17. 10. 2023.10. Povinnost zaplatit žalovanou částku do dvou měsíců od právní moci rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění. Povinnost plnit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. V případě nákladů řízení se jedná o částku nízkou, je tedy povinen jí zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku.