10 C 248/2025-15 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Českém Krumlově (dále jen „soud“) dne 1. 10. 2025 se , Jméno žalobkyně, (dále jen „žalobkyně“) domáhá „zrušení výživného“, které je povinen jí hradit její otec , Jméno žalovaného, (dále jen „žalovaný“). Žalobkyně tvrdí, že dne 10. 9. 2025 ukončila své studium na střední škole složením maturitní zkoušky. Dne 26. 9. 2025 se žalobkyně podle svých slov registrovala jako uchazečka o zaměstnání na , právnická osoba, .2. Žalovaný se vyjádřil tak, že souhlasí s návrhem o zrušení výživného.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť s rozhodnutím bez nařízení jednání žalovaný výslovně souhlasí. K výzvě soudu se žalobkyně nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Souhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání se tedy podle § 101 odst. 4 o. s. ř. přepokládá.I. Skutkový základ4. Soud učinil následující skutková zjištění. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.5. Žalobkyně je dcerou žalovaného. Naposledy byla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni upravena rozsudkem soudu ze dne 29. 8. 2019 čj. , spisová značka, tak, že počínaje 1. 9. 2019 výživné činí 5 000 Kč, čímž byl změněn rozsudek soudu ze dne 24. 7. 2013 čj. , spisová značka, . V době tehdejšího rozhodování soudu (tj. k 29. 8. 2019) žalobkyně studovala základní školu a v září 2019 nastupovala do 9. třídy (rozsudek na č. l. 6). Před tím byla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni upravena rozsudkem ze dne 12. 1. 2011 čj. , spisová značka, .6. V roce 2023 žalobkyně nastoupila na Střední školu a Vyšší odbornou školu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, (potvrzení o studiu na č. l. 2). Studium na této střední škole žalobkyně zakončila úspěšným složením maturitní zkoušky dne 10. 9. 2025 (vysvědčení o maturitní zkoušce na č. l. 4). Následně se v září 2025 žalobkyně zaregistrovala mezi uchazeče o zaměstnání a byla na den 12. 11. 2025 pozvána k osobnímu jednání na , právnická osoba, (pozvánka k osobnímu jednání na , právnická osoba, na č. l. 3).II. Hodnocení soudu7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), platí: Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Podle § 911 občanského zákoníku platí: Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 163 o. s. ř. platí: Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.10. Soud shledal, že ve smyslu § 163 o. s. ř. došlo k podstatné změně poměrů od vydání posledního rozsudku upravujícího výživné, tj. od rozsudku ze dne 29. 8. 2019 čj. , spisová značka, , kterým bylo naposledy soudem rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit žalobkyni výživné. Zmíněná podstatná změna poměrů spočívá v tom, že žalobkyně nabyla schopnosti se sama živit. Žalobkyně totiž ukončila studium na střední škole a složila maturitní zkoušku. Žalobkyně se posléze registrovala na Úřadu práce České republiky mezi uchazeče o zaměstnání, je tedy zřejmé, že nehodlá dál pokračovat ve studiu.11. Podmínku trvání povinnosti hradit výživné je podle § 911 občanského zákoníku skutečnost, že oprávněný není schopen se sám živit. Hodnotí se schopnost živit se, tj. zda je v možnostech dotyčného si sám obstarat prostředky pro své živobytí. Podstatná je zde potencialita, což znamená, že vyživovací povinnost zaniká i tehdy, když je oprávněný schopen se sám živit, byť této možnosti fakticky nevyužívá.12. Soud vyhodnotil, že žalobkyně je v současnosti schopna se živit sama. Jak bylo výše uvedeno: žalobkyně úspěšně ukončila studium na střední škole a následně se zaregistrovala mezi uchazeče o zaměstnání. Žalobkyni tak nic nebrání, aby se začala věnovat výdělečné činnosti a sama si prací obstarávala prostředky pro své živobytí.13. Dále se soud zabýval otázkou, od jakého okamžiku je žalobkyně se schopen sama živit. Podle náhledu soudu je tímto okamžikem 1. 11. 2025. Od 1. 11. 2025 (včetně) tak zanikla povinnost žalovaného žalobkyni platit výživné. Při stanovení data, od které je žalobkyně se schopna sama živit, soud vyšel z následujících úvah. Po ukončení studia na škole lze po žalobkyni požadovat, aby si aktivně a intenzivně hledala zaměstnání či jiný druh obživy. Soud současně vychází z toho, že po ukončení školy je pro úspěšné nalezení zaměstnání či jiného druhu výdělečné aktivity potřeba určitý přiměřený čas. Čerstvý absolvent tehdy vstupuje na pracovní trh, kde začíná nabízet své schopnosti a znalosti. Je třeba vnímat, že dosud nemá praktické pracovní zkušenosti, což je okolnost potenciálními zaměstnavateli obecně ceněná. Z důvodu absence pracovních zkušeností žalobkyně zaměstnání na hlavní pracovní poměr soud vyhodnotil, že přiměřená doba pro nalezení zaměstnání či jiného druhu obživy zahrnuje dobu od 10. 9. 2025 (tj. dobu od složení maturitní zkoušky) do 31. 10. 2025. Jde podle soudu o přiměřenou dobu pro kontaktování potenciálních zaměstnavatelů, absolvování případných vstupních pohovorů a dohodnutí začátku pracovního poměru. Soud přitom přihlíží k běžné praxi, že počátek řady pracovních poměrů se sjednává od 1. kalendářního dne v měsíci. Z uvedených důvodů soud shledal, že od 1. 11. 2025 je žalobkyně schopen se sama živit.14. Na základě výše uvedených důvodů soud ve výroku tohoto rozsudku deklaroval, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zanikla počínaje 1. 11. 2025. Současně tím soud podle § 163 o. s. ř. změnil své předchozí rozsudky, kterým bylo o této vyživovací povinnosti rozhodováno, tj. rozsudky ze dne 11. 7. 2008 čj. , spisová značka, , ze dne 29. 8. 2014 čj. , spisová značka, a ze dne 12. 1. 2011 čj. , spisová značka, .III. Náklady řízení15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohledňoval kritérium úspěchu ve věci (srov. § 142 o. s. ř.). Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí o tom, že vyživovací povinnost žalovaného k ní skončila, což soud svým rozsudkem deklaroval. Rozhodnutí o tom, že tato vyživovací povinnost skončila, rovněž požadoval žalovaný. Nelze tedy konstatovat, že by jeden z účastníků byl ve sporu úspěšný a druhý neúspěšný. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.