10 C 307/2025-24 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacen částky 12 747 Kč s úrokem z prodlen ve výši 12 % ročně z této částky od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný byl příkazem , právnická osoba, , adresa, čj. 6973/2024 uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) a písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Tento příkaz nabyl právní moci 22. 11. 2024. Přestupku se žalovaný dopustil tím, že se dne 11. 8. 2024 v 22.26 hodin na adrese , adresa, vzájemně napadl s , jméno FO, , s nímž se vzájemně postrkovali a pak spolu upadli na zem. Žalobkyně tvrdí, že na léčení zranění , jméno FO, , které mu způsobil žalovaný svým přestupkovým jednáním, vynaložila částku 12 747 Kč, kterou po žalovaném požaduje uhradit společně s úroky z prodlení.2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.I. Skutkový základ3. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.4. Žalovaný se dne 11. 8. 2024 v 22.26 hodin na adrese , adresa, vzájemně napadl s , jméno FO, , s nímž se vzájemně postrkovali a pak spolu upadli na zem. Žalovaný se snažil dát , jméno FO, několik ran a škrábl jej do oblasti pravého oka (příkaz , právnická osoba, , adresa, ze dne 4. 11. 2024 čj. 6973/2024, který nabyl právní moci 22. 11. 2024).5. , právnická osoba, spojené s lékařským ošetřením , jméno FO, Jakbaba, včetně léků, a na jeho dopravu do zdravotnického zařízení žalobkyně uhradila zdravotnickému zařízení částku 12 746,66 Kč (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení).6. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě nákladů vynaložených na léčení , jméno FO, Jakbaba, a jejich úhradu požadovala do 24. 4. 2025, tj. 15 dnů od doručení dané výzvy. Současně jej informovala, že nezaplatí-li, uplatní žalobkyně svůj nárok u soudu (výzva k zaplacení náhrady nákladů). Tuto výzvu žalobkyně doručila do dispoziční sféry žalovaného doručila dne 9. 4. 2025 (dodejka).II. Hodnocení soudu7. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), platí: Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.8. Žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním, za které byl příkazem , právnická osoba, , adresa, ze dne 4. 11. 2024 čj. 6973/2024 uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) a písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích, způsobil , jméno FO, zranění. Za léčbu daného zranění, které způsobil žalovaný, žalobkyně vynaložila částku 12 746,66 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit částku 12 747 Kč (tj. 12 746,66 Kč po zaokrouhlení na celé koruny) podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění.9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), je žalovaný povinen požadovanou částku zaplatit bez zbytečného odkladu po výzvě. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 24. 4. 2025 (do 15 dnů od doručení výzvy, která mu byla doručena dne 9. 4. 2025), čímž byla založena splatnost jeho dluhu do 24. 4. 2025.10. Protože žalovaný svůj dluh neuhradil v určené lhůtě 24. 4. 2025, dostal se do prodlení se splácením peněžitého dluhu a podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Žalobkyně úrok z prodlení požaduje ve výši 12 % ročně z částky 12 747 od 29. 4. 2025 do zaplacení, na což má nárok.III. Náklady řízení11. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení ve výši 1 400 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a paušální náhrady v celkové výši 600 Kč za 2 procesní úkony, jimiž jsou 1) výzva k plnění a 2) žaloba jako písemné podání ve věci samé. Za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 254/215 Sb.“).12. Žalobkyně požadovala ještě paušální náhradu za úkon v podobě přípravy věci s odůvodněním, že na přípravě podkladů k žalobě se podílejí zaměstnanci žalobkyně z řady úseků její činnosti. Žalobkyně v dané souvislosti zdůraznila zejména nutnost vysoce kvalifikované práce revizního lékaře, který musí v rámci aktuálního zdravotního stavu zjistit péči, která je nebo není v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Soud za paušální náhradu za takto vymezení úkon nepřiznal.13. Soud konstatuje, že výčet úkonů, za které náleží paušální náhrada, v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. je sice demonstrativní, tj. do jeho okruhu spadají i jiné úkony v dané vyhlášce výslovně nezmíněné, jsou-li svým charakterem a účelem podobné úkonům zmíněným v uvedeném ustanovení. Žalobkyní vymezený úkon přípravy věci však nepatří mezi úkony, za které náleží paušální náhrada. V dané souvislosti lze odkázat na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích v bodu 5. usnesení ze dne 21. 6. 2019 sp. zn. , spisová značka, : „Definici částky, kterou vyplatí smluvnímu zařízení, musí žalobce provést již v souvislosti s tímto smluvním vztahem a se svou povinností uhradit zdravotní péči a rozvahu nad tím, do jaké míry je taková částka zcela nebo z části v příčinné souvislosti se škodným jednáním škůdce (ve vztahu k žalobci dlužníka), je nutno provést nikoliv v příčinné souvislosti s eventuálním budoucím řízením, ale vůbec s definicí nároku jako takového. Pokud v této souvislosti vznikají žalobci nějaké další zvýšené náklady, je možno uvažovat o jejich náhradě v rovině hmotného práva, a tedy uplatnění takové částky jako jistiny nároku. Nemají však žádnou souvislost se soudním řízením. Již protože se neliší svou výší v situaci, kdy dlužník dobrovolně dluh poté, co je poprvé vůči němu uplatněn, uhradí (a v takovém případě soudní řízení vedeno není), od situace, kdy tak dlužník neučiní a musí být žalován.“