2 C 41/2025-22 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 35 567,92 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 7. 2024 mezi žalobkyní jakožto úvěrující a žalovanou jakožto úvěrovanou.2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas, žalovaná pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagovala na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 16. 6. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -5, který ovšem soud usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -9, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalované.5. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. 2 C 41/2025 lze uzavřít, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela se žalobkyní jakožto úvěrující dne 27. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v souladu s níž jí žalobkyně umožnila čerpat revolvingový úvěr do limitu 34 100 Kč. Žalovaná dne 27. 7. 2024 načerpala ve dvou tranších částku 16 700 Kč, která jí byla poukázána na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit formou pravidelných denních splátek, které dosáhly celkové výši 59,17 Kč. Jelikož se žalovaná následně ocitla v prodlení se splácením přesahujícím 91 dnů, vypověděla žalobkyně úvěrovou smlouvou a přistoupila k zesplatnění všech dlužných nároků.6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. Pakliže úvěrující podnikatel právě sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.12. V souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti potřeba upozornit na aktuální judikaturní trendy, které vyznívají více než jednoznačně, když postulují, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu podrobněji viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 7 C 157/2023, jehož závěry stran prověřování úvěruschopnosti přijala gremiální porada Krajského soudu v Českých Budějovicích konaná dne 22. 4. 2024, což posvětil též přítomný zástupce Nejvyššího soudu).13. Soud žalobkyni vyzval, nechť předloží listiny, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména doklady o lustracích v registrech BRKI, NRKI, CEE, ISIR a v databázi neplatných dokladů a dále listiny předložené žalovanou (typicky výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu apod.). Žalobkyně však na danou výzvu nereagovala. V žalobě popsané prověření úvěruschopnosti žalované tak zůstalo jen v rovině tvrzení.14. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaná jakožto úvěrovaná má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a o částečné úhrady poníženou jistinu v částce 16 640,83 Kč, jak velí odkazované ustanovení.15. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého.16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 16 640,83 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).17. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 16 840,83 Kč z celkově žalovaných 35 567,92 Kč, úspěch tak zaznamenala v rozsahu 47 %, naopak míra neúspěchu činí 53 %. Procesní úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak zaznamenala žalovaná, které ovšem žádné náklady nevznikly, čímž budiž odůvodněn výrok v odst. III.