5 C 141/2025-35 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 19. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 24 334,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2024, č. smlouvy 91796651, smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši celkem 21 189 Kč s tím, že úvěrový limit byl poskytnut do 30 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 25. 2. 2025.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, doručeno jí bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, – Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 2. 2024, která byla uzavřena distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě ní byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 21 189 Kč, když úvěrový limit byl sjednán do 30 000 Kč. Z titulu tohoto úvěru č. , hodnota, žalobkyně žádá po žalované celkem na jistině 21 189 Kč, dále na smluvních poplatcích 3 145,45 Kč a na smluvním úroku z jistiny 1 606,73 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,86 % ročně, obvyklá úroková sazba v té době podle systému ARAD k únoru roku 2024 činila 8,97 % ročně. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 9. 1. 2025, ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradila.5. Soud vyzval žalobkyni po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobkyní, aby žalobkyně předložila a označila důkazy k prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. K výzvě ze dne 20. 5. 2025 se však žalovaná žádným způsobem nevyjádřila, nedoložila soudu listiny prokazující příjmy žalované, její výdaje, eventuelně dluhy, neměla tedy žalobkyně žádné dostatečné podklady k posouzení úvěruschopnosti žalované. Jestliže žalobkyně původně sjednala s žalovanou spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč, pak z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně měla dostatek informací pro to, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost, a poskytnout žalované takto vysoký úvěr, že žalovaný úvěr řádně nesplácel dokládá skutečnost, že žalovaný nebyl schopen řádně a včas úvěr splácet. K dotazu soudu při jednání žalovaná uvedla, že žádné listiny k prozkoumání úvěruschopnosti od žalované nedostala, měla za to, že stačí prohlášení žalované. Jiným způsobem kromě dostupných informací z veřejně přístupných systémů a prohlášení žalované úvěruschopnost nezkoumala.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2024 uzavřené původně na úvěrový rámec 30 000 Kč, když z tohoto úvěrového rámce žalobkyně poskytla žalované částku 21 189 Kč, což odpovídá sjednané jistině, kterou má žalovaná v rámce žaloby zaplatit. Co do zbývajících poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaná je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 21 189 Kč, z níž žalovaná neuhradila ničeho, a co do zbývajících poplatků a úroků byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Smlouva byla původně uzavírána dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 21 189 Kč, neúspěšná co do částky 3 145,45 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem 1 606,73 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Soud proto rozhodl o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení, když po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci má žalobkyně právo na 74 % nákladů řízení. Soud v tomto případě rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení za prvopis převzetí obhajoby podle advokátního tarifu určeného do 31. 12. 2024, neboť převzetí plné moci se konalo 11. 7. 2024. Za tento úkon má advokát právo na 300 Kč. Žaloba a předžalobní upomínka byly podány již v roce 2025, za tyto úkony má advokát právo na odměnu po 400 Kč za každý úkon, celkem 800 Kč. Ke každému z těchto úkonů má advokát právo na režijní paušál ve smyslu § 14b odst. 6 a) po 100 Kč, celkem 300 Kč. Za přítomnost při jednání dne 3. 7. 2025 má advokát právo na odměnu ve výši 210 Kč za jeden úkon ve smyslu § 14b odst. 4 advokátního tarifu ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu. K tomuto úkonu má právo na režijní paušál ve smyslu § 14b odst. 6 b) ve výši 450 Kč. Celkově advokát má za zastupování právo na odměnu včetně režijních paušálů ve výši 3 950 Kč. Advokát cestoval k jednání k Okresnímu soudu v Českém Krumlově z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět, když advokát ujel 2x39,2 km. Cestoval vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tovární značka Mercedes Benz, když dle velkého technického průkazu průměrná spotřeba činí 7,8 litru benzínu na 100 km, cena benzínu dle vyhl. č. 475/2024 Sb., činí 35,80 Kč za jeden litr, tedy náhrada za palivo činí 2,7924 Kč za jeden kilometr. Základní sazba náhrady silničních motorových vozidel podle § 1b činí 5,80 Kč za jeden kilometr, advokát má pak právo za jeden kilometr jízdy na částku 8,5924 Kč. Při ujetých 78,4 km činí náhrada za palivo 673,64 Kč. Z celkové částky (3 950 Kč + 673,64 Kč) ve výši 4 623,64 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 5 594,60 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 974 Kč činí náklady řízení celkem 6 568,60 Kč. Advokát má právo na 74 % těchto nákladů, celkem tedy na částku 4 860,76 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se sice k jednání nedostavila, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalované řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění. Náklady řízení uložil žalované povinno