6 C 130/2025-38 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 16 071 Kč představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 12. 8. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť zkoumala, zda žalovaný má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto řádně hradí, a to prostřednictvím lustrace v registru NRKI, BRKI, SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením předmětné smlouvy posoudila také výdaje a příjmy žalovaného. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 8 803 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil na 6. 10. 2025 jednání, k němuž se účastníci řízení nedostavili. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala o projednání věci v její nepřítomnosti. Soud věc v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobkyní 12. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč ve splátkách po dobu 24 měsíců ( zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru a sazebníku poplatků ). Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem žalobkyni nezaplatil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ( zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 7. 4. 2025 a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobkyně před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.10. Žalobkyně byla přípisem soudu ze dne 26. 8. 2025 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, jakým konkrétním způsobem žalobkyně při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala, žalobkyně byla vyzvána k doložení listin k čistému příjmu žalovaného, z nichž žalobkyně při ověřování příjmů žalovaného vycházela, včetně dalších listin doložených žalobkyni žalovaným za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.11. Žalobkyně na přípis soudu uvedla, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedl tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem žalovaného- „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, a v registru NRKI byl proveden dotaz s výsledkem klient v NRKI „nalezen-pozitivní hodnocení“, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem „nenalezen“. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného také v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. K prokázání tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru doložila žalobkyně listinu nazvanou „Karta klienta“ vztahující se k předmětnému úvěru. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný neměl v době uzavírání smlouvy žádné děti, byl zaměstnaný s příjmem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 35 000 Kč a žalovaný splácel splátky jiným společnostem ve výši 7 000 Kč měsíčně.12. Žalobkyně ve svém doplnění tvrzení dále uvedla, jakým způsobem žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného. Žalobkyně při výpočtu této splátky vycházela z příjmu žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, a to z příjmu 30 000 Kč, dále žalobkyně určila životní minimum dospělých členů domácnosti na 4 470 Kč, dále žalobkyně vyšla ze zjištěné výše splátky žalovaného jiným společnostem ve výši 6 540 Kč, splátky u žalobkyně ve výši 1 451 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč. Dle výpočtu žalobkyně zbývala žalovanému částka 15 931 Kč měsíčně. V případě výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky domácnosti žalobkyně dále přihlédla k tvrzenému příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, minimálním tvrzeným výdajům na bydlení ve výši 12 000 Kč, životnímu minimu členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, a vypočítal tak, že domácnosti po odečtu příslušných částek zbyde částka 34 991 Kč měsíčně. Z Úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy již splácel 5 splátkových úvěrů, jeden nesplátkový a vlastnil tři kreditní karty. Žalobkyně dále uvedla, že statistický model považuje za mnohem spolehlivější způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Odbornou péči je tak dle názoru žalobkyně třeba spatřovat ve výpočtu kreditního skóre žalovaného, když tento způsob posouzení žalovaného splácet poskytnutý úvěr je dle žalobkyně prokazatelně statisticky nejspolehlivější ukazatelem, dle kterého lze schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr predikovat.13. Žalobkyně tak soudu předložila jediné dva důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to „Kartu klienta“ a „Úvěrovou zprávu“. Žalobkyně nedoložila žádné listiny, které by prokazovaly pravdivost údajů o výši příjmů a výdajů, které jsou na předmětné Kartě klienta zachyceny.14. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je třeba posoudit jak smlouvu o úvěru ze dne 12. 8. 2024 jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru ze dne 12. 8. 2024 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 8 803 Kč, z titulu této smlouvy tedy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 197 Kč, jakožto zbylou část poskytnutý