9 C 297/2025-29 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 20. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 12 479,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 178,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 170,56 Kč, úrok 12 % ročně z částky 12 479,10 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 12 % ročně z částky 12 479,10 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu pro č. účtu , č. účtu, (dále jen „Smlouva“). Předmětem Smlouvy je zřízení a vedení běžného účtu v Kč pro žalovanou žalobcem. Běžný účet byl veden pod č. , č. účtu, (dále jen „Účet“). Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . (dále jen „VOP“), a Sazebník , právnická osoba, . účinný ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaná uzavřela se žalobcem Smlouvu o povoleném debetu (dále jen „Smlouva o povoleném debetu“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na Účtu do výše limitu dle Smlouvy o povoleném debetu. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na Účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. V souladu s čl. 18.3 VOP byl žalobce oprávněn Smlouvu vypovědět kdykoli, a to i bez udání důvodů. V souladu s čl. 13.2 VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na Účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaná povinna neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na Účtu žalované je žalobce oprávněn zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. Dopisem byla žalovaná informována, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nepovolený debet neuhradila, žalobce využil své oprávnění a ukončil Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem obsahujícím odstoupení od smlouvy. Dopisem ze dne 29. 4. 2025 byla žalovaná informována o skutečnosti, že byl Účet ke dni 29. 4. 2025 zrušen v důsledku zániku Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 12 479,10 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, . Žalobci v důsledku převedení debetu na úvěrový účet vznikla pohledávka, která byla ke dni 10. 6. 2025. Před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalované, byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru/zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalované, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet.2. Na výzvu soudu žalobce svá skutková tvrzení a důkazy k tomu, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované a k tomu uvedl, že kromě skutečností, které uvedl již v žalobě, prověřoval úvěruschopnost také čestným prohlášením o příjmu v žádosti o poskytnutí povoleného debetu z 20. 9. 2021, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její příjem ze závislé činnosti činí 28 000 Kč. Tato skutečnost pak byla ověřena ještě i z výstupu z běžného účtu žalovaného za období šesti měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Kontrolou příjmu na běžném účtu žalované bylo zjištěno, že její pravidelné příjmy za posledních šest měsíců činí v průměru 30 274,17 Kč měsíčně. Tyto údaje pak byly konfrontovány s právními instituty z oblasti státní sociální politiky např. životní minimum a s částkami vycházejícími ze statistických dat.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu pro účet č. , č. účtu, prokazuje, že byla uzavřena mezi účastníky dne 2. 11. 2017. Smlouva o povoleném debetu prokazuje, že byla uzavřena dne 20. 9. 2021 a byl v ní sjednán limit 20 000 Kč, který byla žalovaná povinna splácet v případě jeho čerpání způsobem uvedeným v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Dopis z 29. 4. 2025 prokazuje, že žalovaná byla informována o skutečnosti, že účet byl ke dni 29. 4. 2025 zrušen z důvodu zániku smlouvy a žalovaná byla vyzvána k úhradě zbytku zůstatku dluhu ve výši 12 479,10 Kč.5. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná 2. 11. 2017 uzavřela s žalobcem Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu pro č. účtu , č. účtu, . Předmětem Smlouvy je zřízení a vedení běžného účtu v Kč pro žalovanou žalobcem. Běžný účet byl veden pod č. , č. účtu, . Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Sazebník , právnická osoba, . účinný ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaná 20. 9. 2021 uzavřela se žalobcem Smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na Účtu do výše limitu dle Smlouvy o povoleném debetu. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na Účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. V souladu s čl. 18.3 VOP byl žalobce oprávněn Smlouvu vypovědět kdykoli, a to i bez udání důvodů. V souladu s čl. 13.2 VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na Účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaná povinna neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na Účtu žalované je žalobce oprávněn zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. Dopisem byla žalovaná informována, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nepovolený debet neuhradila, žalobce využil své oprávnění a ukončil Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem obsahujícím odstoupení od smlouvy. Dopisem ze dne 29. 4. 2025 byla žalovaná informována o skutečnosti, že byl Účet ke dni 29. 4. 2025 zrušen v důsledku zániku Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 12 479,10 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, .6. Žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2935 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobce před poskytnutím úvěru postupoval v souladu s § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když zkoumal úvěruschopnost žalované způsobem uvedeným v odstavci 1. a 2. odůvodnění tohoto rozsudku, který považuje soud za řádný. Žalovaná nesplnila své povinnosti ze smlouvy a je proto povinna zaplatit žalobci 12 479,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 178,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 170,56 Kč, úrok 12 % ročně z částky 12 479,10 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 12 % ročně z částky 12 479,10 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení. Povinnost žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nárok na úroky z § 1802 občanského zákoníku.7. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem „formulářová žaloba“, vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je