9 C 305/2025-16 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne 23. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit 14 973 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12.2024 se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 25. 7. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč dne 25. 7. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 24. 11. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 25. 11. 2024. Právo na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. III. odst. 2. Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 14 973 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku 4 973 Kč nejpozději splatných dne 24. 11. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná dle odst. 3.2.1. OP prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne 15. 1. 2025.2. Žalobkyně byla soudem vyzvána k tomu, aby skutková tvrzení k tomu, jak bylo ve věci postupováno při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele, z jakých údajů a dat bylo vycházeno, zejména jak byly zkoumány příjmy a výdaje žalované jako žadatele o úvěr. Žalobkyně byla dále vyzvána dále k tomu, aby doplnila skutková tvrzení k tomu, jaký byl závěr posouzení ohledně celkových, sociálních a majetkových poměrů žadatele o úvěr v době o uzavření úvěrové smlouvy a aby k doplněným skutkovým tvrzením označila či předložila důkazy. Výzva zůstala ze strany žalobkyně bez odpovědi.3. Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, prokazuje, že byla uzavřena dne 25. 7. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 10 000 Kč dne 25. 7. 2024 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná z poskytnutého úvěru nic nesplatila. Pohledávka takto vzniklá byla postoupena na žalobkyni, což prokazuje smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.4. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 25. 7. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč dne 25. 7. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 24. 11. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 25. 11. 2024.5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Pokud žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce majetkové výdělkové a další majetkové poměry zkoumal, způsobuje to neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce má tedy nárok pouze na jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou žalované poskytnul a ta ji žalobci nevrátila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nevyjádřila se tedy ani k tomu, jaké jsou její možnosti vrátit poskytnutou jistinu. Soud proto stanovil lhůtu s ohledem na výši žalované částky a dobu prodlení žalovaného s jejím zaplacením. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku II. tohoto rozsudku.8. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud by byl žalobce ve věci plně úspěšný a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy o 315 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Celkem činí náklady řízení 2 615 Kč. Soud žalobě vyhověl do částk