ECLI: ECLI:CZ:OSCK:2026:5.C.114.2026.1 Datum: 2026-07-09 Předmět: o zrušení vyživovací povinnosti Ustanovení: § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 910 z. č. 89/2012 Sb., § 911 z. č. 89/2012 Sb. náklady řízenívýživnénáhrada nákladůzrušení výživného
O co šlo: o zrušení vyživovací povinnosti (§ 101 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 910 z. č. 89/2012 Sb., § 911 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobce podal u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 17. 6. 2026 žalobu o zrušení výživného vůči žalované, a to z důvodu jejího ukončení studia ke dni 1. 8. 2026.2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. K usnesení ze dne 17. 6. 2026 se účastníci nevyjádřili, soud proto rozhodoval ve věci podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když jejich souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., předpokládal.3. Z prohlášení žalobce bylo zjištěno, že naposledy byla upravena vyživovací povinnost rozsudkem č.j. , spisová značka, , , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .4. Žalobce předložil soudu dohodu uzavřenou s žalovaným ze dne 14. 6. 2026, kde se obě strany dohodly o tom, že poslední platba výživného bude v měsíci červenec 2026 a od 1. 8. 2026 již nebude na účet příjemce výživného posíláno výživné. Dohoda je odůvodněna tím, že žalovaný ukončil vzdělání a je již schopen se samostatně živit.5. Skutkovým závěrem soudu je, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla schopností žalovaného se samostatně živit. S ohledem na dohodu účastníků ohledně ukončení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému od 1. 8. 2026 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle jehož odst. 1, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná již ukončila studium a samostatně se živí, soud vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil.7. Výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odpovídá té skutečnosti, že žádný z účastníků náklady řízení neúčtoval. Žalobce by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení měl, ovšem žádné neuplatňoval, soudní poplatek hrazen nebyl. Tomu odpovídá i výrok II. tohoto rozsudku.