5 C 9/2026-81 – Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 194 562 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 31. 10. 2024, mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě této smlouvy dluží, dle sdělení žalobkyně, žalovaný částku 194 562 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a následně bylo vedeno řízení pro částku 168 487,17 Kč složené z částky 149 180 Kč a částky 19 307,17 Kč.2. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 13. 2. 2026.3. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, k jednání se nedostavil.4. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 31. 10. 2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl žalovanému téhož dne vyplacen. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 72,84 % ročně, což přesahuje několikanásobně obvyklou úrokovou sazbu stanovenou Českou národní bankou a uveřejněné v systému ARAD. Klient si zapůjčil 150 000 Kč, celková částka, kterou měl zaplatit podle úvěrové smlouvy, činila 464 496 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil v období od 27. 12. 2024 do 21. 7. 2025 celkově částku 77 416 Kč. Poté, co žalovaný přestal úvěr řádně splácet, byl několika výzvami žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, dále potom informován o zesplatnění úvěru a nakonec i vyzýván k zaplacení, naposledy předžalobní výzvou dne 13. 2. 2026.5. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně se na výzvu soudu vyjádřila, když uvedla, že podle jejího názoru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin však vyplývá, že ověřovala bonitu žalovaného v systémech NRKI, ISIR, SOULUS, a to s výsledkem, že žalovanému byl poskytnut jeden úvěr. V dalším však vycházela pouze z tvrzení žalovaného, kde jsou uvedeny jeho příjmy, popřípadě výdaje. Jako příjmy žalovaný uváděl částku 62 000 Kč měsíčně, když tuto poměrně vysokou částku příjmu žalobce žádným způsobem neověřoval a dospěl rovnou k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Jako volné zdroje ke splácení vypočetla žalobkyně částku 39 662 Kč. Žalobkyně si však měla uvědomit, že jestliže by měl takové množství volných prostředků žalovaný, pak by se jistě nedostal do prodlení se splácením jiného úvěru. Žalobkyně tedy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala ji však řádně. Za situace, kdy žalobkyně sice ověřovala úvěruschopnost žalovaného, neověřovala ji však řádně, má soud za to, že žalobkyně řádně úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), nezkoumala řádně.6. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 72 584 Kč na poskytnuté a neuhrazené jistině z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2024 za neplatnou. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 77 416 Kč, při zapůjčené jistině 150 000 Kč zbývá tedy uhradit 72 584 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.7. Co do zbývající žalované částky 95 903,17 Kč, byla žaloba zamítnuta. Původní žalované částky 194 562 Kč žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a následně bylo vedeno řízení pro částku 168 487,17 Kč složené z částky 149 180 Kč a částky 19 307,17 Kč. Jestliže z této částky má soud za prokázané povinnost žalovaného uhradit částku jistiny 72 584 Kč, byla žaloba zamítnuta co do částky 95 903,17 Kč s příslušenstvím.8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.12. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.15. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“P