14 C 138/2020-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání částky 30 900 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31.1.2014 mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány na 10 800 Kč, což je úrok ve výši 3 000 Kč,„ úplata“ 7 350 Kč a administrativní poplatek 450 Kč, který byl splatný při výplatě úvěru (částka 450 Kč byla odečtena od 15 000 Kč). Celkovou částku 23 350 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 13 splátkách po 1 950 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil pouze první splátku 1 950 Kč a dnem 2.4.2014 se tak dostal se splácením úvěru do prodlení. Žalovaným zaplacená částka 1 950 Kč byla žalobcem započtena ve výši 1 350 Kč na„ úplatu“, ve výši 600 Kč na úrok. Usnesením ze dne 30.6.2021 č.j. 14 C 138/2020-29 bylo řízení, ohledně zaplacení 12 600 Kč s 8,05% úrokem ročně z této částky zastaveno, neboť tato částka byla z jistiny úvěru žalobci přiznána jako náhrada škody rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci 7.2.2017. Předmětem řízení tedy zůstalo 10 800 Kč, a to dle požadavku žalobce 2 400 Kč na jistině, 2 400 Kč za úrok a za„ úplatu“ ve výši 6 000 Kč. Žalobce dále žádal přiznání smluvní pokuty za období od 2.4.2014 do 25.2.2020 ve výši 7 500 Kč. Na odůvodnění této části žaloby uvedl, že ve smlouvě účastníků byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z dlužné částky. Žalobce však požaduje za uvedené období pouze smluvní pokutu ve výši ½ poskytnuté částky úvěru. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). K žalobě se vyjádřil ve svém odporu proti platebnímu rozkazu, žalovaný potvrdil uzavření předmětné smlouvy účastníků, chtěl se dohodnout na úhradě již v roce 2018, jeho návrh na splátky nebyl přijat. V době podání odporu byl žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody s tím, že je nereálné (vzhledem k ostatním dluhům žalovaného), aby pohledávka žalobce byla uspokojena. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla účastníky uzavřena 31.1.2014 ohledně poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že„ úvěr je poskytnut za úplatu, administrativní poplatek ve výši 3% z jistiny, tj. ve výši 450 Kč, a dále pevnou výpůjční úrokovou sazbu ve výši 20% z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (dále společně také jen celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, jež zahrnují úplatu, administrativní poplatek a sjednanou výpůjční úrokovou sazbu)“. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci jistinu 15 000 Kč a„ celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele“ 10 800 Kč, to vše ve 13 splátkách po 1 950 Kč měsíčně. V odstavci IV., bod 2 smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2% z dlužné částky denně, pokud dlužník nebude úvěr splácet řádně a včas. V bodě 3 pak je sjednáno, že věřitel má právo prohlásit úvěr za zesplatněný v případě, že dlužník nezaplatí kteroukoliv splátku řádně a včas. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí částky úvěru v hotovosti. 5. Z předpisu splátek a z přehledu splácení ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že dne 31.1.2014 byl žalovaným zaplacen poplatek 450 Kč, a také první splátka ve výši 1 950 Kč. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému s dokladem o odeslání z 26. 7. 2018. 6. Z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 7.10.2016 č.j. 31 T 179/2014-215 bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným přečinem úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil mimo jiné tím, že při sjednáváním úvěrové smlouvy s žalobcem dne 31.1.2014 uvedl nepravdivé údaje. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce poskytl žalovanému dle smlouvy o úvěru částku 14 550 Kč (po odečtení poplatku ve výši 450 Kč), tuto částku tedy měl žalovaný z titulu smlouvy žalobci vrátit. Pokud žalovaný uhradil 1 950 Kč a 12 600 Kč bylo žalobci přiznáno v trestním řízení, byla tím poskytnutá částka úvěru zcela pokryta a žalobci již z titulu jistiny úvěru nenáleží žádné další plnění. 8. Pokud se týká částky 10 800 Kč, která je ve smlouvě označena jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu shora citovaného ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši této částky (ta činí 72% z částky úvěru), a také ve způsobu tohoto ujednání. Ve smlouvě je ujednání o úrocích a administrativním poplatku formulováno tak, že není zřejmé, součtem kterých částek je vyčíslených 10 800 Kč tvořeno. Navíc v žalobě označená úplata 7 350 Kč není ve smlouvě specifikována vůbec. Dle názoru soudu se jedná o skryté úroku, které představují obcházení zákona ve vztahu k daňové povinnosti věřitele z příjmů získaných z řádně sjednaných úroků. Vzhledem k neplatnosti ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s poskytnutými finančními prostředky ještě dalších 10 800 Kč, nebyl žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 1 950 Kč ani částečně na tento poplatek. Proto byla žaloba ohledně 10 800 Kč s příslušenstvím zamítnuta. 9. Požadavek žalobce na přiznání smluvní pokuty nepřevyšující polovinu poskytnutého úvěru, byl shledán důvodným, neboť z přehledu splátek, ale i ze skutečností uvedených žalovaným v odporu proti platebnímu rozkazu, má soud za prokázané, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky úvěru. Tím mu vznikla povinnost zaplatit žalobci ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu, která ve výši požadované žalobcem není v rozporu s právními předpisy ani s dobrými mravy. Proto bylo žalobě ohledně částky 7 500 Kč vyhověno. 10. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch (řízení ohledně 12 600 Kč s příslušenstvím bylo zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a ohledně 10 800 Kč byla žaloba zamítnuta), měl by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.