15 C 211/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 1 524 Kč s přísl. s tvrzením, že žalobkyně jako dopravce poskytuje přepravní služby ve veřejné osobní dopravě na území [územní celek] a v jeho příměstských oblastech. Smluvní přepravní podmínky blíže upravují podmínky přepravy osob, kterou poskytuje, a Tarif [anonymizováno] integrované dopravy upravuje výši jízdného za poskytnuté dopravní služby. Žalovaný jako cestující nastoupil dne 22. 1. 2021 do vozidla žalobkyně jako dopravce na tramvajové lince [číslo] čímž uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byl povinen zaplatit jí jízdné ve stanovené výši 24 Kč. Po započetí přepravy se žalovaný ve vozidle na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl pověřenou osobou žalobkyně sepsán záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] to dne 22. 1. 2021; podle Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] integrované dopravy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ani po výzvě žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud ze„ Zápisu o přepravní kontrole“ [číslo] zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 22. 1. 2021 na tramvajové lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, pročež mu vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, kterou ani po výzvě žalobkyně nezaplatil. Protože se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platnou jízdenkou a protože nezaplatil přirážku k jízdnému v požadované výši, je nárok žalobkyně důvodný. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky 1 524 Kč vyplývá z úpravy dané ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále z úpravy dané zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.