15 C 214/2021-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 4 900 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 8 850 Kč, která se skládala z půjčené částky 5 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 850 Kč. Žalovaná zaplatil částku 3 950 Kč, která byla započtena na jistinu v poměru 56,49 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Žalovaná částka 4 900 Kč se skládá z nesplacené. Žalovaná platila nepravidelně a žalobce dosud uhrazenou částku 3 950 Kč vydělil týdenní splátkou 148 Kč a vypočetl, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak nastala ke dni 30. 8. 2018. Žalobce ovšem nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určuje 11. 4. 2019 a datum prodlení ke dni 12. 4. 2019. Žalobce dále v žalobě podrobně popsal, jaké databáze použil k posouzení schopnosti žalované splatit úvěr. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou jí bylo doručeno s účinky doručení ke dni 6. 8. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 2. 2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, informacemi o provedených splátkách. 6. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru (i když by se zřejmě mělo jednat o smlouvu o zápůjčce) ve výši 5 000 Kč, žalovaná potvrdila ve smlouvě, že jí částka byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná zaplatila na smluvní plnění částku 3 950 Kč. Žalobce soudu pouze sdělil, v jakém procentním poměru byla tato částka započtena na jistinu a na poplatek, aniž provedl výpočet. Soud si tedy sám vypočetl, že žalovaná uhradila na jistinu částku 2 231, 6315 Kč a na poplatky částku 1 718, 3685 Kč. Z tohoto výpočtu je zřejmé, že žalovaná dosud neuhradila dlužnou jistinu ve výši 2 768, 3685 Kč. Pokud jde o poplatky, soud vycházel z obsahu uzavřené smlouvy, dle které je celkový poplatek ve výši 3 350 Kč tvořen kapitalizovaným úrokem ve výši 1 750 Kč, poplatkem za pracování a doručení úvěru ve výši 1 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 100 Kč. Jak bude níže uvedeno soud považuje za platné pouze ujednání o poplatku ve výši kapitalizovaného úroku, t.j. 1 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila na poplatky částku 1 718, 3685 Kč, je důvodný nárok žalobce na úhradu poplatku ve výši 31, 6315 Kč Celkem tedy soud uložil žalované za uvedená plnění uhradit částku 2 800 Kč. 7. oud dále nepovažuje za důvodný nárok na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 1 100 Kč. Ujednání o těchto poplatcích jsou dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o úvěru. Z těchto důvodů soud zamítl nárok žalobce na úhradu zbývajících poplatků, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu ve věci. Žalobce měl v této věci úspěch v rozsahu 57 % a po započtení procesního úspěchu žalované v rozsahu 43 % má žalobce právo na úhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % V tomto případě žalobce vynaložil 400 Kč za soudní poplatek a 14 % z této částky činí 56 Kč.