15 C 221/2020-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 7. 4. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 3 048 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně jako dopravce poskytuje přepravní služby ve veřejné osobní dopravě na území města Prahy a v jeho příměstských oblastech. Smluvní přepravní podmínky blíže upravují podmínky přepravy osob, kterou poskytuje, a Tarif Pražské integrované dopravy upravuje výši jízdného za poskytnuté dopravní služby. Žalovaný jako cestující nastoupil dne 14. 1. 2020 do vozidla žalobkyně jako dopravce na lince autobusu [číslo] dne 16. 1. 2020 do vozidla žalobkyně jako dopravce na lince metra C, čímž v obou případech uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byl povinen zaplatit jí jízdné ve stanovené výši 2 x 24 Kč. Po započetí přepravy se žalovaný ve vozidle na výzvu pověřené osoby v obou případech neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byly pověřenou osobou žalobkyně sepsány Zápisy o provedených přepravních kontrolách [číslo] [číslo]; podle Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 2 x 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč. Žalovaný ani po výzvě žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud ze Zápisů o přepravních kontrolách [číslo] [číslo] zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to ve dnech 14. 1. 2020 a 16. 1. 2020 na lince autobusu [číslo] na lince metra C. Na výzvu kontrolora se v obou případech neprokázal platnou jízdenkou, pročež mu vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, kterou ani po výzvě žalobkyně nezaplatil. 5. Protože se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platnou jízdenkou a protože nezaplatil přirážku k jízdnému v požadované výši, je nárok žalobkyně důvodný. 6. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky 3 048 Kč vyplývá z úpravy dané ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále z úpravy dané zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 048 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.