15 C 309/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 362 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 26. 10. 2018 s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 16 362 Kč, která se skládala z půjčené částky 9 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 7 362 Kč. Žalovaná zaplatila částku 4 000 Kč, která byla započtena na jistinu v poměru 56,49 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Tento poplatek je odůvodněn jako souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek – týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta. Žalovaná platila nepravidelně a žalobce dosud uhrazenou částku 4 000 Kč vydělil týdenní splátkou 273 Kč a vypočetl, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak nastala ke dni 14. 2. 2019. Žalobce ovšem nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určuje 19. 12. 2019 a datum prodlení ke dni 20. 12. 2019. Žalobce dále v žalobě podrobně popsal, jaké databáze použil k posouzení schopnosti žalované splatit úvěr. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila. Pouze telefonicky sdělila, že se nemůže dostavit z finančních důvodů. Souhlasí, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti a povolil jí úhradu v měsíčních splátkách, neboť se sama stará o dvě malé dcery a nemá prostředky na úhradu dluhu najednou. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, přehledem splátek, předžalobní upomínkou. 6. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru (i když by se zřejmě mělo jednat o smlouvu o zápůjčce) ve výši 9 000 Kč, žalovaná potvrdila ve smlouvě, že jí částka byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná zaplatila na smluvní plnění částku 4 000 Kč. Žalobce soudu pouze sdělil, v jakém procentním poměru byla tato částka započtena na jistinu a na poplatek, aniž provedl výpočet. Soud si tedy sám vypočetl, že žalovaná uhradila na jistinu částku 2 259,88 Kč a na poplatky částku 1 740,12 Kč. Z tohoto výpočtu je zřejmé, že žalovaná dosud neuhradila dlužnou jistinu ve výši 6 740,12 Kč Kč. Pokud jde o poplatky soud vycházel z obsahu uzavřené smlouvy, dle které je celkový poplatek ve výši 7 362 Kč tvořen kapitalizovaným úrokem ve 1 782 Kč (v sazbě 70,89 Kč), poplatkem za pracování a doručení úvěru ve výši 2 700 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 880 Kč. Jak bude níže uvedeno, soud považuje za platné pouze ujednání o poplatku ve výši kapitalizovaného úroku, ovšem nikoli v plné výši s ohledem na sjednanou sazbu 70,89 % ročně. Takovou sazbu soud považuje za nepřiměřenou. Pokud žalovaná uhradila na kapitalizovaný úrok částku 1 740,12 Kč, tak se jedná o plnění ještě přesahující obvyklou úrokovou sazbu (např. uvedenou v databázi České národní banky, v systému ARAD). Z tohoto důvodu soud již na kapitalizovaný úrok nepřiznal žádné další plnění. 7. Soud tedy žalobě vyhověl v části nároku na úhradu dlužné jistiny ve výši 6 740,12 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň soud rozhodl o povinnosti žalované k úhradě zákonného úroku z prodlení v sazbě 10 %, a to v souladu s § 1970 občanského zákoníku a vl. nař. 351/2013 Sb. S ohledem na poměry žalované, která sama pečuje o dvě děti útlého věku, soud odložil splatnost ve splátkách po 600 Kč, které považuje za přiměřené i s ohledem na výši přisouzeného plnění. Soud zejména upozorňuje žalovanou na ztrátu výhody splátek. 8. Soud dále nepovažuje za důvodný nárok na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši a za hotovostní inkaso. Ujednání o těchto poplatcích jsou dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o úvěru. Z těchto důvodů soud zamítl nárok žalobce na úhradu zbývajících poplatků v celkové výši 5 621,88 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že je procesní úspěch účastníků téměř totožný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.