15 C 330/2020-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 503 Kč s příslušenstvím s tím, ode dne vzniku pojistného (5. 5. 2015) do dne jeho zrušení (28. 8. 2019) bylo žalovanému předepsáno na pojistném uhradit celkem 9 274 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 8 771 Kč. Celkový dluh na pojistném proto činil ke dni podání žaloby 503 Kč. Dne 5. 2. 2021 došlo zdejšímu soudu zpětvzetí žaloby, ve kterém žalobkyně navrhuje zastavit řízení co do částky 431,34 Kč na jistině a 71,66 Kč na úrocích z prodlení, neboť dne 29. 1. 2021, tj. po podání žaloby, žalovaný uhradil částku 503 Kč, která byla započítána zčásti na úroky z prodlení (71,66 Kč) a zčásti na jistinu (431,34 Kč). Zbývá tak uhradit částku 71,66 Kč s příslušenstvím. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 431,34 Kč na jistině a 71,66 Kč na úrocích z prodlení zpět předtím, než bylo o věci rozhodnuto, soud řízení v této části bez dalšího zastavil. 4. Smlouvou [číslo] ze dne 4. 5. 2015 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo rizikové pojištění [příjmení] [jméno]. Pojistné mělo být hrazeno s měsíční frekvencí po 179 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 5. 5. 2015. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů (upomínka ze dne 4. 7. 2019, upozornění na zánik pojištění ze dne 3. 9. 2019, předžalobní upomínka ze dne 10. 7. 2020, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 5. 2. 2021) má soud za prokázané, že žalovaný dluží na pojistném částku 71,66 Kč s příslušenstvím. 5. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s § 2758 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ). Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Podle §2782 odst. 1 OZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Ke dni vydání tohoto rozsudku žalovaný nadále dluží žalobkyni dlužné pojistné ve výši 71,66 Kč. Žalovanému se nepodařilo vyvrátit tvrzení žalobkyně, že dohodnuté pojistné přestal platit a soud proto žalobě vyhověl. Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu § 1970 OZ a ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávky), od 30. 1. 2021 do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 503 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně odměny za částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval podle § 150 o. s. ř. a odměnu za jeden úkon právní služby podle § 7 a. t. žalobkyni nepřiznal. Soud tak rozhodl s ohledem na nízkou výši zbývajícího dluhu a na to, že tento úkon nebyl žalobkyní v návrhu vyčíslen.