34 C 161/2021-26 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 10. 7. 2019 smlouvu o úvěru a žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 8. 8. 2019, což nesplnil. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím zřízení účtu na webových stránkách [webová adresa]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 12. 7. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. V řízení bylo Smlouvou o úvěru ze dne 10. 7. 2019, dokladem o odchozí platbě z účtu věřitele a sdělením [anonymizována dvě slova] ohledně příchozí platby na účet žalovaného ze dne 12. 10. 2021 prokázáno poskytnutí peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč věřitelem žalovanému. Dále bylo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 prokázáno postoupení předmětné pohledávky z věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně však v tomto řízení netvrdila a ani nedoložila, že věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, pouze v žalobě uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Vzhledem k této skutečnosti soud vychází z toho, že věřitel řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a proto je smlouva o zápůjčce ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, neplatná. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě vyhověl. Postoupení pohledávky bylo taktéž řádně prokázáno a podléhá úpravě podle § 1879 a § 1882 odst. 1 OZ. Ve smyslu § 1970 OZ soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, úvěrových smlouvách a dlužném plnění.