34 C 216/2021-25 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve, za účelem zjištění přítomnosti alkoholu v krvi ve smyslu § 20 a násl. zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon o ochraně zdraví“). Náklady vynaložené v souvislosti s tímto vyšetřením, kterým byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, žalobkyně vyúčtovala žalovanému, do dne podání žaloby však ničeho nezaplatil. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 2. 9. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že dne [datum] byl žalovaný zadržen policií České republiky a převezen do zdravotnického zařízení – [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] [obec], [číslo jednací] ze dne 9. 11. 2019 a [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 11. 11. 2019, podrobil odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. Na základě toho byla [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba], vystavena žalobkyni dne 9. 12. 2019 faktura [číslo] na částku 309,35 Kč za klinické vyšetření žalovaného a dne [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne 21. 11. 2019 faktura [číslo] na částku 780 Kč za laboratorní vyšetření krve žalovaného. Obě částky byly žalobkyní uhrazeny, což bylo doloženo výpisy z účtu žalobkyně vedeného u ČNB. Náklady na dopravu žalovaného do lékařského zařízení činily dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. částku 22 Kč. V krvi žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu, a to v množství 0,66 g. Žalobkyně následně vystavila dne 8. 1. 2020 žalovanému fakturu [číslo] za náklady na lékařské vyšetření spojené s odběrem a následným laboratorním rozborem biologického materiálu spolu s náklady na dopravu do zdravotnického zařízení. Žalovaný na svůj dluh dosud nic neuhradil. Podle § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Podle § 24 odst. 3 věty první zákona o ochraně zdraví náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 24 zákona o ochraně zdraví. V daném případě byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, a proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady spojené s tímto vyšetřením, tedy odběrem krve žalovaného, vyšetřením přítomnosti alkoholu v krvi a náklady na dopravu. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 200 Kč. Ty sestávají z náhrady hotových výdajů za zaslání faktury - výzvy k plnění a podání žaloby ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, tedy celkem 200 Kč (2 x 100 Kč). Podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je žalobkyně osvobozena od soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. přechází poplatková povinnost na žalovaného, neboť soud žalobě vyhověl a žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů ani není od poplatků osvobozen. Proto soud uložil žalovanému povinnost uhradit poplatek ve výši 1 000 Kč (položka 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků).