34 C 224/2021-21 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl převezen příslušníky Policie České republiky do záchytné stanice. Přítomnost alkoholu v krvi žalovaného byla prokázána, proto žalobkyně po žalovaném žádá ve smyslu § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění, náhradu nákladů. Do dne podání žaloby však žalovaný ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 10. 9. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že dne [datum] byl žalovaný Policií České republiky převezen do záchytné stanice. Náklady na dopravu žalovaného do záchytné stanice činily dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. částku 532 Kč. V krvi žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu, a to v množství 2,43‰. Žalobkyně následně vystavila dne 21. 8. 2019 žalovanému fakturu [číslo] se splatností dne 11. 9. 2019, za náklady na dopravu do záchytné stanice. Žalovaný na svůj dluh dosud nic neuhradil. Soud žalobě vyhověl ve smyslu § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., podle kterého prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly, kdy žalobkyni vznikly s odvozem žalovaného do záchytné stanice náklady na dopravu v celkové výši 532 Kč. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti faktury. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 200 Kč. Ty sestávají z náhrady hotových výdajů za zaslání faktury - výzvy k plnění a podání žaloby ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, tedy celkem 200 Kč (2 x 100 Kč). Podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je žalobkyně osvobozena od soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. přechází poplatková povinnost na žalovaného, neboť soud žalobě vyhověl a žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů ani není od poplatků osvobozen. Proto soud uložil žalovanému povinnost uhradit poplatek ve výši 1 000 Kč (položka 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků).