34 C 262/2021-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se po žalované domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu zaplacení částky 6 677 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 6. 1. 2021 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované a žalovaná se smlouvou zavázala uhradit do 30 dnů celou dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč. K čerpání úvěru došlo dne 6. 1. 2021. Žalovaná však neuhradila ničeho. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, poplatku za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 180 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované prověřila žalovanou v registru SOLUS, NRKI (pozitivní výsledek), CEE, ISIR (oba registry s negativním výsledkem). Žalobkyně sdělila, že čistý měsíční příjem žalované činí 25 000 Kč, další příjem domácnosti činí 22 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti na bydlení činí 14 000 Kč. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 8. 11. 2021. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že mezi žalovanou a žalobkyní došlo dne 6. 1. 2021 k uzavření úvěrové smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaná neplnila řádně sjednané podmínky, když dlužnou částku spolu s dohodnutými poplatky neuhradila ve sjednaném termínu (do 30 dnů od jejího poskytnutí). Žalobkyně ovšem nevyhodnotila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když ze získaných údajů jí bylo známo, že žalovaná před poskytnutím úvěru žádala opakovaně o poskytnutí úvěru a její žádosti byly v srpnu, září, říjnu a v prosinci roku 2020 odmítnuty. Žalovaná uvedla, že její měsíční čistý příjem činí 25 000 Kč, další příjem domácnosti činí 22 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti na bydlení činí 14 000 Kč. Žalobkyně však soudu nedoložila, jakým způsobem tato tvrzení žalované prověřila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto. Proto soud žalobkyni přiznal částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 22,36 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 191 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 80% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 90%, neúspěšná v rozsahu 10%).