37 C 124/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 22.5.2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] (původní věřitel) uzavřel dne 27.11.2014 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou byla povinna žalovaná vrátit nejpozději do 14.12.2014. Žalovaná své povinnosti nesplnila a zápůjčku zcela nesplatila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. 4. Soud provedl důkaz: potvrzením o provedené platbě; smlouvou o postoupení pohledávek; předžalobní upomínkou; oznámením o postoupení pohledávky; Loan application info; úvěrovými podmínkami; výpisy z úvěrového účtu. 5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 27.11.20214 částku 2 000 Kč, což vyplývá z prohlášení podepsaného žalovanou. Z provedených důkazů však dle názoru soudu nevyplývá, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, či úvěru. Z předložených listin tato skutečnost vyplývat nemůže a nevyplývá. Soud tak vychází z toho, že žalované byla částka 2 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Bylo dále prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 21.12.2017 byla pohledávka postoupena na žalobce, který je tak aktivně legitimován k podání žaloby. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku. 6. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu než tvrdil žalobce, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení od 15.12.2014, v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce měl ve věci plný úspěch a proto soud uložil žalované povinnost nahradit mu náklady soudního řízení ve výši 1 489 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., 3x režijní paušál po 100 Kč, dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky, a DPH 21%.