37 C 191/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 18. 6. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 5 309,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] (původní věřitel) uzavřel dne 17. 8. 2016 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl úvěr ve výši 4 000 Kč, který byl povinen žalovaný splatit nejpozději do 19. 9. 2016 a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 309,85 Kč. Žalovaný své povinnosti nesplnil a úvěr ani částečně nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. 4. Soud provedl důkaz: potvrzeními o provedené platbě; smlouvou o postoupení pohledávek; oznámením o postoupení pohledávky; obchodními podmínkami, smlouvou o zápůjčce. 5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 17. 8. 2016 částku 4 000 Kč, což vyplývá z výpisu z běžného účtu. Z provedených důkazů však dle názoru soudu nevyplývá, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, či úvěru. Z předložených listin tato skutečnost vyplývat nemůže a nevyplývá. Soud tak vychází z toho, že žalovanému byla částka 4 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Bylo dále prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobce, který je tak aktivně legitimován k podání žaloby. 6. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu než tvrdil žalobce, a uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení od 20. 9. 2016, v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 1 309,85 Kč, která představuje poplatek za poskytnutí úvěru, soud žalobu zamítl, kdy nebylo prokázáno, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo a nárok žalobce tak není důvodný. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce měl ve věci úspěch z 75 % (částka 4 000 Kč) a žalovaný úspěch z 25 % (částka 1 309,85 Kč), poměr úspěchu a neúspěchu žalobce tak činí 50 % z celkových nákladů. Náklady řízení představují částku 1 489 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., 3x režijní paušál po 100 Kč, dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky, a DPH 21%. Poměrná část nákladů tak činí částku 744,50 Kč.