38 C 22/2021-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. plátcem televizního poplatku ve výši 135 Kč, neboť ve stanovené lhůtě žalobkyni nezaslala čestné prohlášení. Žalovaná proto byla zařazena do evidence poplatníků, o čemž byla písemně informována, nezaplatila však zákonem stanovený televizní poplatek za měsíce září 2019 až leden 2020. 2. Žalovaná při ústním jednání uvedla, že má doma již delší dobu jednu menší televizi. O povinnosti platit žalovaná neví, jako poplatník se nepřihlásila a žádnou výzvu nedostala. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná byla jako odběratel elektrické energie dopisem ze dne 27. 5. 2019 vyzvána k přihlášení a následně od srpna 2019 zařazena do evidence plátců televizního poplatku, o čemž byla spolu s povinností k úhradě měsíčního poplatku 135 Kč informována v dopise ze dne 28. 8. 2019. Žalovaná neuhradila televizní poplatek za měsíce září 2019 až leden 2020 vyčíslený ve výzvě ze dne 15. 3. 2020 v celkové výši 675 Kč (135 Kč měsíčně) s kapitalizovaným úrokem ve výši 21,67 Kč, včetně poplatku služby DINO tak dluh činil 786,67 Kč, žalované byly dále zaslány výzvy ze dne 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 (dluh v totožné výši) a všechny tři výzvy byly převzaté žalovanou osobně proti podpisu- 4. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Od 1. 1. 2008 činí podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaná měla jako držitel televizního přijímače povinnost platit stanovený poplatek v zákonem uvedené výši 135 Kč, tento poplatek však neplatila. Za měsíce září 2019 až leden 2020 žalované vznikl dluh ve výši 675 Kč, který dosud neuhradila, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, však žalobkyni nemůže být vzhledem k povaze žalobou požadovaného plnění i postavení žalobkyně samotné přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem. Na náhradu nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu, podání žaloby a přípravu k jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního, celkem ve výši 1 300 Kč. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.