38 C 266/2020-44 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 18. 4. 2016 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikacích [číslo] zavázala se poskytovat žalované službu v podobě satelitního televizního vysílání. Smlouva byla ukončena dne 28. 12. 2018 a žalované vznikla v souladu se všeobecnými podmínkami žalobkyně povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajatá zařízení (2x Set-top box/CA Modul, sériové číslo BI102276FA0051800 a BI102299FC0013352, dále jen„ STB“, a přístupové karty [číslo] s [číslo]). V případě nevrácených STB vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé zařízení, v případě přístupových karet 1 500 Kč za kartu, žalovaná však na svůj závazek přes výzvy nic neuhradila. 2. K vyčíslení pořizovací ceny pronajatých zařízení (2x STB značky Kaon za v přepočtu 2 213,60 Kč bez DPH, hromadná faktura ze dne 20. 11. 2015 a 2x smart karta značky Nagra za v přepočtu 319,60 Kč bez DPH) žalobkyně dále uvedla, že koupě byla v obou případech osvobozená od DPH. 3. Žalovaná byla řádně obeslána, z jednání se však omluvila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích [číslo] uzavřené mezi žalobkyní (do 1. 9. 2016 pod názvem [právnická osoba] a následně do 31. 3. 2020 [právnická osoba], výpis z OR na č.l. 6 - 8) a žalovanou dne 18. 4. 2016 (č.l. 8 p.v.) soud zjistil, že byla sjednána na dobu 24 měsíců, jejím předmětem byla služba Nová DIGI. Ve smlouvě jsou uvedeny smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za prodlení s úhradou kteréhokoliv závazku více než 30 dní nebo nevrácení zapůjčené přístupové karty a 5 000 Kč mj. za nevrácení zapůjčeného STB. Podle článku 9.2.10 Všeobecných podmínek a reklamačního řádu žalobkyně pro službu DIGI TV (č.l. 9 p.v. – č.l. 16) byl uživatel (žalovaná) povinen umožnit ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy oprávněnému technikovi přístup za účelem demontáže s odebrání karty a technického zařízení, případně ve stejné lhůtě vrátit technikovi či společnosti (žalobkyně) jiným vhodným způsobem technické zařízení. Žalované byly dále dne 18. 4. 2016 za cenu 990 Kč poskytnuta a nainstalována technická zařízení - STB sériové číslo BI102276FA0051800 a BI102299FC0013352 a přístupové karty [číslo] což je dle zjištění soudu zachyceno ve formuláři o provedení/převzetí (č.l. 9). Smlouva byla ukončena dne 28. 12. 2018, žalovaná však svou povinnost nesplnila a byla k úhradě dlužné částky 13 000 Kč (smluvní pokuty 2x 5 000 Kč a 2x 1 500 Kč) a vrácení dvou STB a přístupových karet do 13. 8. 2020 upomenuta výzvou ze dne 3. 8. 2020 (č.l. 16), v případě nesplnění by povinnosti byly vymáhány soudní cestou. 5. Podle § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) půjčitel smlouvou o výpůjčce přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Podle § 2079 a násl. o.z. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 6. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 18. 4. 2016 smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích, na jejímž základě poskytla žalobkyně uživateli (žalované) technická zařízení (2x STB a 2x přístupová karta), která se žalovaná zavázal pod hrozbou pokuty ve výši 5 000 Kč za STB, resp. 1 500 Kč za kartu vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dne 28. 12. 2018 smlouva ukončena, přes výzvu obsahující náhradní lhůtu žalovaná koncová zařízení nevrátila a nezaplatila smluvní pokuty vyúčtované ve výši 13 000 Kč. 7. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je tedy soud, což ostatně konstatoval ve svém usnesení ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 49/2011 – 11 zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních. 8. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích a poskytnutí technických zařízení, která žalobkyně dosud nevrátila. Žalobkyně se v návaznosti domáhala smluvních pokut ve výši 2x 5 000 Kč a 2x 1 500 Kč za nevrácení koncových zařízení (STB a přístupové karty) ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. U smluvních pokut soud posuzoval jejich soulad s dobrými mravy, resp. přiměřenost s ohledem na hrozící, případně vzniklou škodu. K řešení problematiky přiměřenosti smluvních pokut obecnými soudy lze odkázat na závěry (nikoli judikatorní, ale přesvědčivé) obsažené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 69 Co 77/2019, v němž krajský soud konstatoval, že v případě smluvní pokuty zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele jde v souladu s § 1813 o.z. o zakázané ustanovení, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží a nepřichází tak v úvahu pokutu ve smyslu § 2051 o.z. moderovat. Otázku, zda ujednání ve spotřebitelské smlouvě nemá zneužívající charakter, soud zkoumá z úřední povinnosti, v tomto směru lze odkázat jak na gramatický a logický výklad textu ust. § [číslo] o.z (ke zneužívající klauzuli by se snad mohlo přihlížet pouze v případě, že by se jejího použití výslovně dovolal samotný žalovaná jako spotřebitel), tak„ eurokonformní“ výklad s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora, který vyžaduje, aby národní soud ex offo zkoumal zneužívající charakter klauzule, a tím vyrovnával nerovnost fakticky existující při řízení mezi spotřebitelem a profesionálem (rozsudek SDEU C -243/08 Pannon GSM, nebo C -618/10 Banco Espanol de Crédito). 9. Soud konstatuje, že způsob ujednání smluvních pokut v rámci smlouvy je porušením práv žalované jako spotřebitele, a to zejména jeho práva na srozumitelnost, přehlednost a logické uspořádání smluvních ujednání. V posuzovaném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo ve zhuštěném, pro průměrného spotřebitele dosti složitě formulovaném textu. Nerovnováha v právech a povinnostech spotřebitele je dána tím, že pro případ porušení povinnosti žalobkyní není ve smlouvě sjednána žádná sankce v podobě smluvní pokuty. Samotná výše smluvních pokut pak v součtu převyšuje hodnotu zapůjčených a nevrácených zařízení (2 533 Kč) a žalobkyně by v případě jejich úhrady získala podstatně více, než kdyby uplatnila nárok na náhradu škody, resp. vrácení zapůjčených zařízení. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení koncových zařízení proto soud neshledal důvodným. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle § 2991 odst. 2 o.z. obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V souladu s § 2999 odst. 1 větou první o.z. má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné. 11. Současně žalovaná po ukončení smlouvy ani na následnou výzvu nevrátila žalobkyni zapůjčená koncová zařízení (STB a karty), jejichž hodnota byla doložena fakturami, čímž se bezdůvodně obohatila, neboť ukončením smlouvy odpadl právní důvod (výpůjčka), na základě kterého byla zařízení ve vlastnictví žalobkyně za účelem poskytování služeb poskytnuta žalované. Částka 2 533 Kč tedy představuje v souladu s § 2999 odst. 1 větou první o.z. peněžitou náhradu za předmět bezdůvodného obohacení považoval za spravedlivé žalobkyni tuto částku přiznat. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 2 533 Kč a žalobu zamítl do částky 10 467 Kč. 12. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části (aritmeticky z 19,5 %). Žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.