38 C 307/2021-54 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 3. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému po důkladném prověření jeho úvěruschopnosti (z důkladů i databází SOLUS a NRKI) úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 162,46 % ročně a měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 371 Kč splatit ve 36 měsíčních splátkách po 3 030 Kč, neplnil však řádně podmínky smlouvy, od 18. 7. 2019 do 17. 4. 2020 splatil pouze 10x 3 030 Kč a ocitl se v prodlení. V důsledku prodlení přesahujícího 60 dní došlo ke dni 22. 7. 2020 k zesplatnění celého úvěru a žalovaný dluží žalobkyni na„ nové jistině úvěru“ (dlužná původní jistina úvěru a přirostlý úrok) částku 34 737,35 Kč, na smluvní pokutě částku 9 796,68 Kč, na úhradách za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr částku 1 113 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny 27 831,23 Kč ode dne 24. 7. 2020 do zaplacení. 2. Žalobkyně při ústním jednání vzala žalobu zpět v části I 3) co do úroku ve výši 60,48% ročně s tím, že požadovala úrok ve výši 40% ročně, ve zbývající části navrhla, aby soud žalobě vyhověl. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z hodnocení klienta (č.l. 23-24), výpisu z účtu (č.l. 18), potvrzení zaměstnavatele (č.l. 27) a výplatních pásek (č.l. 25-26) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, který byl v té době zaměstnán u osoby podnikající pod označením [jméno] [příjmení] [název] [anonymizována čtyři slova], [IČO], čistá měsíční mzda činila v roce 2019 v březnu i v dubnu 28 240 Kč (výplatní pásky) Výdaje zahrnovaly částku 1 300 Kč na bydlení, celkové výdaje činily 3 410 Kč (údaje pouze z listiny Hodnocení klienta). Ve výpisu z registru NRKI (č.l. 31) bylo pouze uvedeno skóre žalovaného 272, ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS (č.l. 32) nejsou uvedeny žádné splátky. 4. Dne 3. 6. 2019 žalovaný dle zjištění soudu podepsal předsmluvní formulář (č.l. 20 – 22) obsahující Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly kromě informací o úvěrovaném (též zahrnuty údaje o podmínkách čerpání formou bezhotovostního převodu, přičemž návrh smlouvy předkládá věřiteli (žalobkyně) ke schválení klient (žalovaný), základní výše spotřebitelského úvěru 30 000 Kč, úroková sazba 162,46 % ročně (RPSN v téže výši, vyjádření znalce Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., MBA k problematice úročení nominální a efektivní úrokovou sazbou na č.l. 38 -42), doba trvání smlouvy 36 měsíců, výše měsíční splátky 3 030 Kč a základní celková výše úvěru 95 724 Kč. V případě opožděných plateb vzniká žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, s níž bude v prodlení o délce 15 dnů, dále 13 % z dlužné splátky, s níž bude v prodlení o délce 30 dnů a v případě prodlení s úhradou o délce 60 dní se dosud nesplacená jistina, úroky a smluvní pokuty stávají splatnými (tj. dochází k zesplatnění úvěru) a vzniká tzv. nová jistina úvěru se splatností ke dni zesplatnění, případně má žalobkyně až do zaplacení nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a úrok z prodlení v zákonné výši. Uvedené informace jsou rovněž součástí návrhu smlouvy o úvěru (č.l. 6-9) podepsané dne 3. 6. 2019 a akceptované téhož dne žalobkyní. Z prohlášení ze dne 3. 6. 2019 (č.l. 28-29) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami spotřebitelského úvěru. Dále žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 6. 2019 (č.l. 10), k němuž byl přiložen splátkový kalendář (č. l. 11). Jednotlivé splátky byly vždy stanoveny ve výši 3 030 Kč, skládaly se ze splátky úroku ve výši 205,36 Kč - 216,56 Kč (přednostní započtení), splátky jistiny ve výši 147,08 Kč – 2 453,64 Kč a pojištění ve výši 371 Kč, poslední splátka byla předepsána na den 18. 6. 2022. Z přihlášky do pojištění (č.l. 35) a přílohy č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru (č.l. 43) soud zjistil, že žalovaný se přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr s pojistným ve výši 371 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 30) soud zjistil, že částka 30 000 Kč byla na vrub účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet] připsána dne 4. 6. 2019. Soud dále z karty klienta (č.l. 15) zjistil, že žalovaný splatil v období do 18. 7. 2019 celkovou částku 30 300 Kč, následně se při splácení dostal do prodlení, o dlužných splátkách byl upomínán a k doplacení mu zbývá částka 56 791 Kč. Z výzev ze dne 18. 6. 2020 a 20. 7. 2020 (č.l. 19, 18) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužných splátek. Z oznámení ze dne 22. 7. 2020 (č.l. 16) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě nesplacené části úvěru, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splátkami, výzva mu byla doručena dne 11. 6. 2019 (č.l. 17). 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný je byl povinen spolu s úrokem 162,46 % ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 030 Kč. Žalovaný však tuto povinnost přestal řádně plnit, uhradil pouze 30 300 Kč a dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek a ke dni 26. 6. 2016 v důsledku prodlení v délce 60 dní zesplatnila veškeré závazky žalovaného ve výši 56 791 Kč zahrnující nesplacenou část nové jistiny úvěru a smluvní pokuty. 10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinno