38 C 341/2021-37 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o zřízení služebnosti vedení nízkého napětí na pozemku žalovaného podle smlouvy o smlouvě budoucí, kterou se žalovaným uzavřela dne 12. 9. 2019. 2. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 29. 11. 2021 a žalovaný byl k tomuto jednání obeslán doručenkou do vlastních rukou. Žalovaný se k jednání nedostavil, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku par. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa, na [list vlastnictví] (informace o pozemku č.l. 24). Žalobkyně (jako Budoucí oprávněná) a žalovaný (jako Budoucí povinná) uzavřeli dne 12. 9. 2019 smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene- služebnosti a smlouvu o právu provést stavbu č. IV [číslo]; akce„ [anonymizováno], ppč [číslo], nové kNN (č.l. 12-15). V čl. III odst. 5 smlouvy smluvní strany sjednaly, že:„ Budoucí oprávněná vyzve ve lhůtě do 6 kalendářních měsíců ode dne právní moci kolaudačního rozhodnutí/vydání kolaudačního souhlasu, jímž se povoluje užívání stavby součásti distribuční soustavy, nejpozději však do 5 let od uzavření této smlouvy o smlouvě budoucí, Budoucí povinnou k uzavření vlastní smlouvy za podmínek sjednaných touto smlouvou o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene-služebnosti. Spolu s výzvou předloží Budoucí oprávněná Budoucí povinné, návrh vlastní smlouvy. Budoucí povinná se zavazuje vlastní smlouvu uzavřít nejpozději do 90 dnů ode dne doručení výzvy a návrhu dle tohoto ustanovení.“ Dne 7.2.2020 vydal Městský úřad Nový Bor, stavební úřad a úřad územního plánování, kolaudační souhlas s užíváním stavby (č.l. 20). Žalobkyně prostřednictvím zmocněnce [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], písemně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ve dnech 12.6.2020 22.6.2020 a 23.7.2020 (čestné prohlášení č.l. 23, dodejky č.l. 21-22). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 22.1.2021 výzvu ke splnění jeho povinnosti uzavřít smlouvu (č.l. 11). 4. Soud má za zjištěné, že žalovaný jako vlatník pozemku par. [číslo] v obci a k.ú. [obec] a budoucí povinný uzavřel s žalobkyní jako provozovatelem distribuční soustavy smlouvy a budoucí oprávněnou smlouvu o zřízení věcného břemene - služebnosti vedení sítě nízkého napětí a smlouvu o právu provést stavbu. Žalovaný přes výzvy žalobkyně a v rozporu se svým závazkem ze smlouvy budoucí neuzavřel samotnou smlouvu o zřízení věcného břemene - služebnosti a smlouvu o právu provést stavbu. 5. Podle ust. § 25 odst. 3 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů provozovatel distribuční soustavy je oprávněn v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení; podle odst. 4 provozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu; podle odst. 8 provozovatel distribuční soustavy je povinen při výkonu oprávnění podle odstavce 3 písm. e) až g) co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim bezprostředně oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti a bezprostředně oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitosti. Podle ustanovení § 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Podle ustanovení § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle ustanovení § 1786 o. z. vázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Podstata smlouvy o uzavření budoucí smlouvy spočívá v tom, že její subjekty písemně zavazují, že do stanovené doby uzavřenou určitou smlouvu. Podle ustanovení § 1787 odst. 1 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud. 6. Soud dospěl k závěru, že žalovaný ve smlouvě o smlouvě budoucí vyjádřil souhlas s umístěním a realizací stavby zařízení distribuční soustavy na svém pozemku a zároveň s rozsahem budoucího omezení vlastnického práva věcným břemenem, který plně odpovídal rozsahu nezbytně nutnému ve smyslu § 25 odst. 3 energetického zákona. Za situace, kdy žalobkyně splnila povinnosti ze smlouvy budoucí a žalovaný svou povinnost nedodržel, soud ve smyslu ust. 1787 odst. 1 o.z. určil obsah smlouvy soud a nahradil tak projev vůle žalovaného. Žalobě jako důvodné tak soud plně vyhověl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 3 318 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 2 000 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za předžalobní výzvu, podání žaloby, přípravu k jednání a účast u jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudní řádu a podle § 89a exekučního řádu. Ve smyslu ust. § 30 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, má žalobkyně také nárok na jízdné jako účastník řízení, neboť její sídlo není v místě, kde se řízení koná; podle odst. 2 se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně před ústním jednáním nepožádala soud o souhlas s použitím vlastního motorového vozidla, vznikl jí tedy pouze nárok na náhradu cestovních nákladů na cestu z jejího sídla v Děčíně do sídla soudu a zpět ve výši 118 Kč.