48 C 288/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno] [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně příslušenství do 7. 7. 2019. Žalovaná však tuto smluvní povinnost nesplnila a právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, celkem 798 Kč a dále nárok na náklady za upomínání ve výši 100 Kč. Tato pohledávka pak byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o tom byla žalovaná písemně vyrozuměna dne 8. 9. 2020. Žalovaná je od 29. 8. 2020 v prodlení a proto žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.) uzavřena smlouva o úvěru. Podle tohoto ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná však svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě nesplnila, ocitla se dnem 8. 7. 2019 v prodlení a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení. Smluvní pokuta zajišťující řádné splnění závazku byla ve smlouvě dohodnuta v souladu s ustanovením § 2048 o. z. Pohledávka za žalovanou pak byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1895 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 353 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci, dále ve výši 100 Kč za poloviční úkon (výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.