51 C 240/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 8. 4. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 8.355,08 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, věřitel měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.355,08 Kč do 2. 5. 2018, což žalovaný neměl učinit ani částečně. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Pohledávka za žalovaným měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 16. 8. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, podací lístek, výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 6.000 Kč žalovanému a opakované postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 6.000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky/výzvy ze dne 2. 2. 2021 ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a úroku a dále nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 9. 2. 2021. Aktivní legitimaci má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 024,61 Kč, přičemž tato částka představuje 43,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 355,08 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.