10 C 292/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje služby platebních transakcí prostřednictvím sítě žalobce. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 1. 4. 2019 a 14. 5. 2019, ovšem žalovaná za poskytnuté služby realizované v období od 16. 3. 2019 do 15. 2. 2021 řádně nezaplatila podle faktur, které jí byly zasílány, přičemž dne 9. 7. 2019 jí byla zaslána upomínka (zrušení poskytování služeb) k úhradě dlužných částek za služby elektronických komunikací a za internet, [anonymizována dvě slova] a platební transakce. Na pokus o smír ze dne 23. 9. 2019 nereagovala, přičemž služby využívala a vyúčtování za tyto služby nereklamovala. Ke svým tvrzením žalobce doložil příslušné smlouvy o poskytování služeb, předávací protokol ze dne 4. 4. 2019, VOP pro poskytování veřejně dostupných služeb s ceníkem, předmětné faktury, upomínku ze dne 9. 7. 2019 a pokus o smír ze dne 23. 9. 2019. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Listinné důkazy předložené žalobkyni jsou dostačující, žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání. Soud usnesením vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k věci s tím, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. připojil k výzvě doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalovaná se k věci ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřila, soudu nic netvrdila a ani nedoložila. S ohledem na shora konstatované listiny soud žalobě zcela vyhověl. Právní posouzení vychází z ustanovení § 2201 o.z. podle něhož nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Jak vyplývá z doložených důkazů, na základě požadavku žalované byla jí dodána k poskytnutí služeb internetu a [anonymizována dvě slova] zařízení set-top-box a v [anonymizováno] modem, kdy pravidelné platby za tato zařízení a poskytované služby žalovaná neuhradila ani z části. Ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobci také úroky z prodlení, když žalovaná se s úhradou dluhu dostala do prodlení den následující po vyúčtování podmíněné slevy. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce žádal o přiznání nákladů řízení, a to nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč. Na přiznání těchto nákladů však by měl nárok pouze v případě, že by v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění, ovšem ačkoliv žalobce zasláním této výzvy deklaroval v podaném návrhu, tuto předžalobní výzvu nedoložil. Proto nebylo možno náklady řízení přiznat a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.