10 C 308/2022-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 3. 5. 2022 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 14 842,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce 24. 10. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 15 349 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, přičemž výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy do 20. dne v kalendářním měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a příslušné poplatky. V průběhu trvání úvěrového stavu žalovaný načerpal částku celkem ve výši 21 139 Kč a celkem uhradil částku 11 644 Kč, která byla podle doloženého splátkového kalendáře poměrně započítána na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a zesplatnil úvěr ke dni 31. 1. 2022 dopisem z uvedeného dne, kdy žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a nic neuhradil, žalobce po něm požaduje pohledávku ve výši 14 842,30 Kč se stávajícím z neuhrazené listiny ve výši 12 912,30 Kč, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 1 700 Kč, které vyplývají z článku 9.1 příslušné smlouvy. Dále je pak požadován kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 2 003,49 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 367,93 Kč od 15. 2. 2022 do 2. 5. 2022 a příslušné úroky ve smyslu § 1970 OZ. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně tak učinila již v podané žalobě, žalovaný byl v tomto směru poučen v rámci výzvy, aby se vyjádřil k žalobě, která mu byla zaslána dne 18. 8. 2022, přičemž byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 24. 10. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími volitelnými poplatky zaplatit v příslušných měsíčních splátkách. Soud rovněž konstatoval informace o revolvingovém úvěru, sazebník poplatků, výpis z úvěrového účtu, upomínky, předžalobní výzvu. Žalobce úvěr zesplatnil s ohledem na řádné nesplácení úvěru ke dni 31. 1. 2022, kdy téhož dne byl žalovaný vyzván ke splacení celého dluhu, jak bylo doloženo. Na výzvu žalovaný nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku. Žalobce také doložil jaké poplatky konkrétně a kdy byly účtovány v souladu s uzavřenou smlouvou, doložil také, že žalovaný načerpal v průběhu úvěrového vztahu částku ve výši 21 139 Kč a uhradil pouze 11 644 Kč. 7. Lze tedy uzavřít, že žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 14 842,30 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a to spolu s příslušenstvím, které bylo doloženo, a to v souladu s § 1970 o.z.. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu byly náklady přiznány. Ty byly stanoveny na částku 2 252 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§14b odst. 5 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 800 Kč.