10 C 311/2022-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný převzal dne 20. 9. 2022 žalobu s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této lhůtě se k věci nevyjádřil, nic proti žalobě nenamítal a ani nenavrhoval nějaké důkazy, proto soud ve věci rozhodl bez jejího projednání. Žalobce s rozhodnutím věci bez na řízení jednání souhlasil již v podané žalobě. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, bylo zjištěno, že dne 18. 6. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejíž základě obdržel finanční hotovost ve výši 8 000 Kč, což stvrdil elektronickým podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 1 799 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku a nesplacené smluvní pokuty 3 824 Kč, po revizním přepočtu této smluvní pokuty však žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 3 816 Kč v souladu s ust. § 122 zák.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 9 799 Kč, a to do 18. 7. 2020. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření smlouvy nic neuhradil. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností k 10. 12. 2021, přičemž tato změna byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 16. 11. 2021, příslušná smlouva o úvěru a smlouva o postoupení pohledávek byly doloženy, a to spolu se souvisejícími doklady. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přitom vycházel především ze smlouvy o úvěru, kterou žalobce s žalovaným podepsal dne 18. 6. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy, která mezi nimi byla uzavřena, došlo ke změně aktivní procesní legitimace, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno. Žalovaný ni neuhradil, a to ani po zaslání výzev a předžalobní upomínky ze dne 7. 4. 2022. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) za každý ze tří úkonů po 300 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.. Současně byly přiznány náklady spolu s DPH ve výši 21 %. Soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je opakovaně uplatňován týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.