12 C 191/2022-65 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o kontokorentním úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 14.4.2004 smlouvu o bankovních produktech a službách, dle této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobce se dále zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své povinnosti nesplnil, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. V souladu se smlouvou účastníků převedl právní předchůdce žalobce aktuální výši nepovoleného přečerpání úvěru 34 613,52 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve splátkách. Žalovaný však ani tímto způsobem úvěr nezaplatil a právní předchůdce žalobce tedy ke dni 1.3.2018 prohlásil úvěr za ihned splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 postoupila společnost [právnická osoba] uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce žádá přiznání jistiny úvěru ve výši 34 613,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do 25. 2. 2020 ve výši 1 686,23 Kč a od 26.2.2020 do zaplacení a dále přiznání smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně od 26.2.2020 do zaplacení. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101,odst.3 o.s.ř.) 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o bankovních produktech a službách, že byla uzavřena dne 14. 4. 2004 mezi [právnická osoba], [IČO] (nyní je název této společnosti [právnická osoba]) a žalovaným ohledně zřízení a vedení běžného účtu. Z dispozic k této smlouvě ze dne 10. 1. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému k jeho běžnému účtu číslo [bankovní účet] kontokorentní úvěr s výší povoleného limitu 10 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % ročně, s minimálním měsíčním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 1. 3. 2018 bylo zjištěno, že tímto dnem právní předchůdce žalobce zrušil poskytování kontokorentního úvěru k běžnému účtu žalovaného číslo [bankovní účet], prohlásil celý úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 34 613,52 do deseti dnů ode dne doručení oznámení on zesplatnění Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného číslo [bankovní účet] ze dne 20. 2. 2020 je zřejmý zůstatek nesplacené jistiny úvěru 34 613,52 Kč a výše úroku z prodlení 1 686,23 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek ze dne 18.2 2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému k plnění ze dne 31.3.2020. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se (po postoupení pohledávky) právem domáhá po žalovaném doplacení zbývající jistiny úvěru ve výši 34 613,52 Kč a také sjednaných úroků ve výši 21,99 % dle požadavku žalobce od 26. 2. 2020 do zaplacení. Proto bylo žalobě zcela vyhověno. Ve smyslu § 1970 občanského zákoníku byly žalobci přiznány také zákonné úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celé dlužné částky den následující po dni, kdy nesplacený zůstatek kontokorentního byl převeden na nově zřízený úvěrový účet. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. 7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 385 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. po 500 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. ke třem úkonům po 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k úhradě). Konečně advokátu náleží DPH ve výši 21 % z částky 1 800 Kč, tj. 378 Kč Celkem takto vypočtené náklady činí přiznaných 3 563 Kč.