15 C 111/2022-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 2. 2022 domáhal zaplacení částky 9 704 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, s žalovaným uzavřel dne 113. 10. 2021 spotřebitelský úvěru ve výši 3 000 Kč, a to na základě jeho žádosti. Dále vysvětlil, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě statistického modelu, který vyhodnocuje řadu relevantních a individuálních parametrů (věk žadatele, obec bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti) tak jak je uvedenou ve skóringové kartě. Dále si vyžádal od žalovaného výplatní pásky, vydané zaměstnavatelem, které soudu předkládá. Následně provedl lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru úvěrů REPI. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. Totožnost žalovaného měla být ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou měl žalovaný odeslat ze svého bankovního účtu, a dále z kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný se měl zavázat vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 204 Kč. Žalobce uvedl, že žalovanému odeslal dvě upomínky, v souvislosti s čímž mu vznikl nárok na náhradu za vynaložené náklady v paušální částce 450 Kč, resp. 650 Kč (celkem tedy 2 upomínky za částku 1 100 Kč). Pohledávka měla být předána k inkasnímu řízení inkasní agentuře, proto žalobce žalovanému s odkazem na čl. 7 smlouvy naúčtoval také částku 1 500 Kč (poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů), celkem se žalobce domáhá úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč Žalobce se dále po žalovaném domáhá částky 900 Kč (2 x 450 Kč) na smluvní pokutě s odkazem na čl. 7 smlouvy. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolán společně s žalobou mu bylo doručeno, dne 23. 5. 2022 bylo uloženo poštou a dne 6. 6. 2022 bylo vhozeno do jeho domovní schránky. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13.10.2021, předsmluvní informací, doklady o příjmech žalovaného skóringovou kartou, výpisem z účtu žalovaného, upomínkami a podacími lístky, 4. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprokázal tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným, na jejímž základě mu měl poskytnout částku 3 000 Kč a sjednat další smluvní ujednání v podobě poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému na jeho účet zaslal částku 3 000 Kč a žalovaného vyzval k vrácení (mimo jiné) této částky. Ze způsobu elektronické komunikace nevyplývá, se kterou osobou žalobce skutečně jednal o uzavření smlouvy. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahuje ověřovací platba 1 Kč, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný jako tvrzený účastník smluvního vztahu vyjádřil souhlas tím, že zaslal ověřovací platbu 1 Kč, chybí zde jakési časové razítko, které by kvalifikovaně zaručovalo, že od daného okamžiku nedošlo ke změně textu tvrzené smlouvy o úvěru, resp. návrhu takové smlouvy. V takové podobě, v jaké byl text smlouvy o úvěru předložen soudu, není dostatečně zajištěna nezměnitelnost smluvního ujednání, naopak lze velice snadno vytvořit v textovém editoru podobný dokument, včetně příslušné podpisové doložky žalovaného, příp. i uvedení IP adresy. 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Soud neshledal důvodným nárok na zaplacení„ poplatku“. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o. z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši tohoto poplatku. Z tvrzení žalobce nelze dovodit, že by poplatek byl stanoven podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění jiných činností úvěrujícího. Soud dospěl k závěru, že žalobce takovýmto způsobem obchází zákon a takto navyšuje své profity, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Pokud by byl poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by vice než 100 % úvěru, a to nikoli ročně, ale za dobu necelých dvou měsíců, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud považuje úrok za lichevní a má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. 7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti byla žalobcem poskytnutá částka 3 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. V této části žalobě vyhověl, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť v řízení nebyl prokázán smluvní vztah mezi účastníky, který by zakládal nárok žalobce na zaplacení dalších nároků, ať už poplatku za poskytnutí úvěru, či smluvní pokuty a tvrzených nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Soud tedy ve výroku II. tohoto rozsudku tyto nároky žalobce zamítl a odkazuje na shora uvedené odůvodnění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převážný úspěch, avšak náklady mu v řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.