15 C 341/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 158 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným dne 23. 6. 2020 uzavřela smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Předmětem pojištění bylo vozidlo [značka vozidla] [anonymizováno], [registrační značka] Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 845 Kč s roční splatností, pojištění bylo sjednáno jako sezónní od 23. 6. 2020 do 22. 11.2020. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 23. 6. 2020, a to ani po opakovaných urgencích žalobkyně. Žalobkyně tedy vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zároveň jej upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledky neplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 2. 10. 2020. Za období od 23. 6. 2020 do 2. 10. 2020 činí dlužné pojistné včetně poplatků částku 558 Kč, jak je uvedeno v přiložené inkasní bilanci. Zároveň žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 600 Kč jako náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného. Žalovaný neuhradil dlužnou pohledávku ani po písemných a telefonických urgencích a ani po odeslání předžalobní výzvy dne 24. 2 2021. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Skutková tvrzení žalobkyně byla prokázána pojistnou smlouvou pro [anonymizována čtyři slova] ze dne 23. 6. 2020, bilancí pojistné smlouvy, oznámením o zániku pojištění ze dne 14. 10. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 9. 11. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 24. 2. 2021 a kopií dodejky. 4. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 23. 6. 2020. Vzhledem k tomu byl vyzván ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě stanovené žalobkyní. Žalovaný dlužnou částku včas neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 2. 10. 2020 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 23. 6. 2020 do 2. 10. 2020 ve výši 558 Kč, a proto soud tomuto nároku vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období od 3. 10. 2020 do 10. 8. 2021 v kapitalizované výši 39 Kč. 5. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úhradu poplatků s odkazem na inkasní bilanci. Zde je uvedeno, že žalovanému byly účtovány poplatky ve výši 2 x 300 Kč jako náklady za vymáhání. Soud toto plnění posoudil jako smluvní pokutu. Povinnost k platbě ovšem nebyla uvedena v textu smlouvy. Soud odkazuje na nález ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Všeobecné pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouván mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujících charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná jako například smluvní pokuta. Pokud takto dodavatel učiní, nepočíná si právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud tedy nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za vymáhání považuje za nedůvodný a v tomto rozsahu, tedy co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení za období od 3. 10. 2020 do 10. 8. 2021 v kapitalizované výši 43 Kč, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný měl úspěch z větší části, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.