15 C 344/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 791 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou dne 25. 8. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Předmětem pojištění bylo vozidlo Škoda, [registrační značka]. Pro pojistné období bylo stanoveno roční pojistné ve výši 4 141 Kč s roční splatností (zvýšeno na částku 4 303 Kč). Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 25. 8. 2020, a to ani po opakovaných urgencích žalobkyně. Žalobkyně tedy vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zároveň ji upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradila, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 4. 12. 2020. Za období od 25. 8. 2020 do 4. 12. 2020 činí dlužné pojistné včetně poplatků částku 1 791 Kč, jak je uvedeno v přiložené inkasní bilanci. Žalovaná neuhradila dlužnou pohledávku ani po písemných a telefonických urgencích a ani po odeslání předžalobní výzvy dne 9. 4. 2021. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Skutková tvrzení žalobkyně byla prokázána pojistnou smlouvou pro [anonymizována čtyři slova] ze dne 25. 8. 2018, bilancí pojistné smlouvy, oznámením o zániku pojištění ze dne 17. 12. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 14. 10. 2020 a 12. 1. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2021 a kopií dodejky. 4. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná neuhradila pojistné splatné ke dni 25. 8. 2020. Vzhledem k tomu byla vyzvána ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě stanovené žalobkyní. Žalovaná dlužnou částku včas neuhradila a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 4. 12. 2020 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 25. 8. 2020 do 4. 12. 2020 ve výši 1 191 Kč, a proto soud tomuto nároku vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období od 5. 12. 2020 do 15. 7. 2021 v kapitalizované výši 60 Kč. 5. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úhradu poplatků s odkazem na inkasní bilanci. Zde je uvedeno, že žalované byly účtovány poplatky ve výši 2 x 300 Kč jako náklady za vymáhání. Soud toto plnění posoudil jako smluvní pokutu. Povinnost k platbě ovšem nebyla uvedena v textu smlouvy. Soud odkazuje na nález ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Všeobecné pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouván mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujících charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná jako například smluvní pokuta. Pokud takto dodavatel učiní, nepočíná si právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud tedy nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za vymáhání považuje za nedůvodný a v tomto rozsahu, tedy co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení za období od 5. 12. 2020 do 15. 7. 2021 v kapitalizované výši 31 Kč, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 476 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 32% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 66%, neúspěšná v rozsahu 34%). Soud přiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů v souladu s § 14b vyhl. o advokátním tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu plnění za dlužné pojistné, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, uzavřených smlouvách a dlužném pojistném.