34 C 126/2022-36 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 150 382 Kč (dlužná jistina ve výši 95 251 Kč a úrok a poplatky ve výši 55 131 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [název] [jméno]“) uzavřela s žalovaným dne 2. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které [název] [jméno] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit [název] [jméno] půjčenou částku a dále částku ve výši 127 952 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 109 952 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč), a to v 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 25 628 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina úrokem ve výši 19,34% ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 24. 6. 2019. Pohledávka za žalovaným byla [název] [jméno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 41 346,13 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 20 844,09 Kč, úrok ve výši 19,34% ročně z částky 95 251 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 95 251 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [název] [jméno] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že [název] [jméno] uzavřel dne 2. 2. 2018 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 100 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 127 952 Kč, který tvoří úrok ve výši 109 952 Kč a částka za administrativní činnosti ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 227 952 Kč (100 000 Kč + 109 952 Kč + 18 000 Kč) v 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč RPSN činila u této zápůjčky 87,29 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný uhradil částku ve výši 25 628 Kč, která byla započtena částečně na jistinu, úrok a částečně na poplatky za administrativní činnost. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je žije v nájmu, je rozvedený, má středoškolské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, jeho ostatní příjmy činí 20 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na bydlení jsou 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč a splátky jiných úvěrů činí částku 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný pracoval jako na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou ve společnosti 100% [právnická osoba] a zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil výplatní pásky a daňové přiznání. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [název] [jméno] postoupil dne 8. 9. 2021 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 8. 9. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, jsou výplatní pásky za září a říjen 2017 a daňové přiznání za rok 2016. Výplatními páskami za září a říjen 2017 bylo potvrzeno, že příjem žalovaného byl ve výši cca 21 000 až 22 000 Kč měsíčně. Z daňového přiznání soud zjistil, že příjmy žalovaného z podnikání činily v roce 2016 částku 418 202 Kč a výdaje spojené s podnikáním dosáhly částky 250 921 Kč. Žalovaný tedy podnikal se ziskem ve výši 167 281 Kč, což činí částku 13 940