34 C 158/2022-62 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 462 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 3. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 31 000 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 4. 3. 2020) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 83,71 % ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 697 Kč, počínaje dubnem 2020. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 41 742 Kč, což bylo započítáno částečně na jistinu a částečně na úroky. Podle článku 6.3 smlouvy žalobkyně zesplatnila úvěr, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky [číslo] delším než 65 dnů. Žalobkyně nyní po žalovaném žádá zaplacení částky ve výši 21 462 Kč s úrokem z prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Soud při jednání vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení uvedená v žalobě ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, tj. jak prověřila úvěruschopnost žalovaného, jakým způsobem informace ověřila a jaké získala doklady prokazující schopnost žalovaného splácet úvěr a zároveň aby k těmto tvrzením předložila důkazy. Žalobkyně skutková tvrzení nijak nedoplnila, pouze odkázala na žalobu včetně jejích příloh s tím, že má za to, že je zřejmé, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy prověřila. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, ze smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře, soud zjistil, že dne 4. 3. 2020 si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem v 24 měsíčních splátkách po 2 697 Kč splatných k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2020. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 83,71 % ročně, RPSN 124,60 % ročně. 4. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 3. 3. 2020 žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 4. 3. 2020 žalobkyně zaslala na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] částku 31 000 Kč. 5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem (starobní důchod) ve výši 9 740 Kč, osobní výdaje ve výši 5 628 Kč (bydlení 1 000 Kč, splátky [právnická osoba] ve výši 1 218 Kč, životní minimum 3 410 Kč), žije sám. 6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil v období od dubna 2020 do července 2021 celkem částku 41 742 Kč. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvami ze dne 4. 1. 2021, 4. 2. 2021 a ze dne 6. 2. 2022, které byly žalovanému doručovány na adresu [adresa žalovaného]. 7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neprověřila úvěruschopnost žalovaného (např. vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, dokladem o výši starobního důchodu, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak žádným takovým dokladem žalobkyně nedisponuje nebo jej alespoň soudu nepředložila. Žalobkyně pouze tvrdila a doložila, že žalovaného prověřila v databázi SOLUS a v insolvenčním rejstříku. 16. Dále z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala tvrzené měsíční výdaje žalovaného na bydlení (žalovaný uvedl podezřele nízké měsíční výdaje na bydlení - pouze 1 000 Kč bez bližších informací). Již tato informace měla vést žalobkyni k důslednějšímu prověření tvrzených výdajů žalovaného. Soud připomíná, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjm